Jan Březina - fotograf

Když pan prezident oznámil, že uvažuje o milosti pro usvědčeného dvojnásobného vraha, považoval jsem to za klasické vrtěti psem. Prezident, který se rozhodl neudělovat milosti změnil názor a vybral si mediálně nejvděčnější objekt, který zaměstná média a odvede pozornost od témat, která mají zůstat nepovšimnuta. Nic nového.

Včera jsem se tak trochu pochlubil na sociálních sítích novou hračkou, dronem DJI Mavic Pro  a ohlas byl obrovský. Zasypali jste mě otázkami, tak zde nabízím rychlé odpovědi. Berte můj pohled jako pohled začátečníka, nadšeného z nové hračky. Zatím jsem létal s Mavicem jen  párkrát, takže zatím vím jen následující.

Je až k nevíře, jak drobné detaily mohou rozhodovat o tom, zda váš produkt uživatelé milují nebo jej odloží. Někdy ani 99,9% dokonalosti prostě nestačí, protože ta poslední desetina může být natolik otravná, že prostě z miláčka udělá potvoru, co vám jen pije krev. A aby toho nebylo málo, na některých detailech nesejde a jiné jsou ty zásadní :) O čem mluvím?

Apple včera oznámil své čtvrtletní finanční výsledky. Čísla dopadla dle očekávání dobře. Sice už to nejsou ty zlaté časy mega růstu, ale pořád je to parádní jízda. IPhone 7/7+ táhnou, dokonce meziročně vyrostly o 5% počítače a rostou i služby. Jediný, komu se setrvale nedaří jsou iPady. Dvouciferný meziroční pokles prodejů zní děsivě. Jsou iPady špatné?

Snažím se k politice u nás příliš nevyslovovat. Mám svůj poměrně stabilní politický názor a nemám potřebu ho někomu vnucovat. Nejsem agitátor a nehodlám aktivně vstupovat do politiky, protože bych se v té roli necítil komfortně. Jen občas mi přijde situace už tak absurdní, že to prostě nevydržím. Kromě Andreje Babiše, jehož level demagogie je opravdu na úrovni národní reprezentace mě většinou spolehlivě vytáčí naše hradní reprezentace. Asi jako tentokrát.

Tuhle otázku jsem dnes zahlédl na Facebooku, a protože jsem hned po tom šel běhat, měl jsem možnost si to trochu rozmyslet. Je zvláštní, že jsem přišel na to, že kombinace AppleWatch 2 a WatchOS 3 vyřešila skoro vše, co jsem od nich chtěl a zůstala jediná opravdu silná záležitost, ale vezměme to popořadě.

Je to už víc jak týden, co jsem uběhl svůj první půlmaraton v životě. Nevím, jestli byl poslední, přesto si jej budu rozhodně pamatovat do konce života. Jaké to je, když geek a nesportovec se nechá vyprovokovat a přihlásí se na pražskou půlku?

Je to tak. Pražský půlmaraton se běží už tuto sobotu a už nyní je jasné, že se mi nepodaří na něj natrénovat tak, jak jsem si předsevzal. Proč? Odpověď je prostá, protože jsem si to fakt špatně naplánoval a podcenil to. Všechny “objektivní důvody” jsou vlastně jen nevyhnutelnými důsledky špatného plánu. Tak jsem se rozhodl s vámi podělit o tuto zkušenost. Třeba vám moje selhání pomůže.

Minulý týden jsem byl v Norsku a teď sedím na pláži na Bali. Dvě různá místa a dvě různé zkušenosti s připojením k internetu. Takže proč se jako správný digitální nomád nepodělit? Proč nespoléhat na hotelovou WiFi? Možná si říkáte, proč vůbec řešit nějaká mobilní data, když dnes už skoro každý hotel má nějakou WiFi a většinou navíc zdarma. Pokud se chcete jen podívat co nového na Blesk.cz, tak asi není potřeba cokoli řešit. Pokud se považujete za digitálního nomáda a potřebujete na cestách aspoň trochu vážně pracovat, důvodů proč nespoléhat na hotelovou WiFi je několik: Spolehlivost - Největší problém hotelových WiFi je spolehlivost. Občas jdou, občas nejdou (třeba zde na Bali spíš nejdou) a vy skončíte u toho, že čekáte na půlnoc, kdy se většina hostů odpojí a vy konečně můžete vyřešit aspoň emaily. Rychlost - Hotelů s rychlou WiFi je po světě hromada, ale rozhodně ne všechny. Zejména pokud potřebujete kromě stahování i odesílat data, je rychlost často problém. Připojení je ...

Slyšel jsem to mnohokrát a vždycky jsem si o tom myslel svoje. Jsem racionální člověk, takže jsem se vždycky soustředil na svaly, kondici, tepovku apod. Nicméně, jak jsem začal trochu trénovat na půlmaraton a běhat delší vzdálenosti, zjistil jsem, že i u mě platí, že větší problém je zvládnout hlavu a ne svaly.

V posledních pár měsících jsem opravdu mnohokrát četl nářky nad tím, jak jen mohl Apple zahodit u svých nových notebooků ten geniální magnetický napájecí konektor (MagSafe). Mnohokrát jsem musel odpovídat na to, zda mi chybí u nového Macbooku Pro, jak hodně mi chybí nebo jak bez něj vůbec můžu žít. Takže abychom v tom měli jednou pro vždy jasno:

Pokud sledujete moje sociální média, určitě už víte, že trénuji na půlmaraton. Vzhledem k tomu, že moji jediným cílem je doběhnout a nezničit se, nemám zrovna vysoké ambice. Přesto běžet 22 km je něco, co ve mě vzbuzuje trochu respektu a tak jsem se poohlížel po nějakém tréningovém plánu. Na co jsem přišel?

Kdyby platilo, že běhání = hubnutí, běhala by asi ochotně většina populace. Obávám se ale, že tak přímočaré to není. Jedním z důvodů proč jsem začal běhat byla snaha přestat tloustnout, což se povedlo. Pak logicky přišla nová meta - zhubnout, což se mi zatím nedaří. Nejsem žádný specialista na diety a hubnutí, přesto jsem vypozoroval několik zákonitostí.

Nedávno jsem psal článek o travel bloggerech a influencerech . Byla to moje reakce na jinak skvělý kurz Travel Geekery , ve kterém mi trochu chyběla tvrdá fakta. Rád bych se na tomto místě Veronice omluvil, protože její kurz byl zlatý proti tomu, co předvádí PR oddělení agentury Get Boost . Rozumím tomu, že prodat české Youtubery velkým inzertním klientům chce trochu invence a leštění, ale opravdu jim zbaštíme všechny bullshity?

Přiznám se, že určitě největší vliv na mojí běžeckou morálku má počasí. Když je hezky, svítí sluníčko a je rozumná teplota, tak je radost vyběhnout. Když je zataženo, prší, fouká nebo je zima, tak by ani našeho psa nevyhnal a se mnou to není o nic moc lepší. Co s tím?

Když jsem začal běhat, rozhodl jsem se, že na to nepůjdu příliš věděcky, nebudu si kupovat super outfit, speciální boty, běžecké hodinky apod. Prostě jsem chtěl začít něco dělat pro svou kondici a přišlo mi směšné začít nakupováním doplňků. Určitě to znáte ten pocit, když potkáte vystylovaného běžce či golfistku a v zápětí zjistíte, že jim jde o pózu nikoli o sport. Samozřejmě jsem to úplně nevydržel, ale předsevzetí tu bylo!

V zásadě nejsem příliš sportovní typ. Mám rád pohyb, ale nikdy jsem nedělal žádný vrcholový sport a považuji se spíš za intelektuála, možná kavárenského povaleče či chceteli Ajťáka. Takže přihlásit se na půlmataron bylo rozhodnutí, které možná řadu lidí překvapilo. Vzhledem k tomu, že mám běžet za 2 měsíce, rozhodl jsem se o tom trochu blogovat a třeba někoho inspirovat :)

Včera jsem ze zvědavosti zašel na workshop Veroniky Hradilikové ( travelgeekery.com ) o tom, jak pracovat s Travel bloggery . Je to pro mě takový fenomén v mnoha ohledech. V první řadě už asi rok hledám sílu a čas začít se svým vlastním pravidelným travel bloggem, což je pořád ve fázi příprav. Zároveň v rámci projektu Fripito se s travel bloggery, těmi zahraničními, snažíme pracovat a naše zkušenosti jsou řekněme převážně neuspokojivé. Za travel bloggera se považuje kde kdo, statistiky se často fixlují, followeři nakupují a kvalita spolupráce je velice proměnlivá. A tak jsem si šel poslechnout co dělám špatně.

Jak jistě víte, tak zamrzlo peklo, hnuly se ledy v Číně a po mnoha měsících čekání jsem se dočkal nového Macbooku Pro 2016. Nechal jsem si postavit variantu na míru (CTO), takže jsem se těšil jak malý Jarda. Mám jej pět dní a rád bych se podělil o první pocity.

Když cestuji, zajímá mě, co místní vědi o nás. Za poslední 2 týdny jsem vzal na Havaji asi desítku místních stopařů, většinou mladých, a mluvil s cca třemi desítkami místních. Obecně mohu konstatovat, že situace na Havaji je podobná, jako jinde na venkově v USA. Většina z místních zamrzla u pojmu Czechoslovakia, což tuší, že je země a Czech republik nedokáží ani napsat (spelling). Taky proč by měli. Většina z nich cestuje vyjímečně a maximálně na sousední ostrov. Cesta na pevninu "mainland" je pro místní něco jako pro nás cesta na Havaj - tedy svátek.