Jan Březina - fotograf

Je to už víc jak týden, co jsem uběhl svůj první půlmaraton v životě. Nevím, jestli byl poslední, přesto si jej budu rozhodně pamatovat do konce života. Jaké to je, když geek a nesportovec se nechá vyprovokovat a přihlásí se na pražskou půlku?

Slyšel jsem to mnohokrát a vždycky jsem si o tom myslel svoje. Jsem racionální člověk, takže jsem se vždycky soustředil na svaly, kondici, tepovku apod. Nicméně, jak jsem začal trochu trénovat na půlmaraton a běhat delší vzdálenosti, zjistil jsem, že i u mě platí, že větší problém je zvládnout hlavu a ne svaly.

Pokud sledujete moje sociální média, určitě už víte, že trénuji na půlmaraton. Vzhledem k tomu, že moji jediným cílem je doběhnout a nezničit se, nemám zrovna vysoké ambice. Přesto běžet 22 km je něco, co ve mě vzbuzuje trochu respektu a tak jsem se poohlížel po nějakém tréningovém plánu. Na co jsem přišel?

Kdyby platilo, že běhání = hubnutí, běhala by asi ochotně většina populace. Obávám se ale, že tak přímočaré to není. Jedním z důvodů proč jsem začal běhat byla snaha přestat tloustnout, což se povedlo. Pak logicky přišla nová meta - zhubnout, což se mi zatím nedaří. Nejsem žádný specialista na diety a hubnutí, přesto jsem vypozoroval několik zákonitostí.

V zásadě nejsem příliš sportovní typ. Mám rád pohyb, ale nikdy jsem nedělal žádný vrcholový sport a považuji se spíš za intelektuála, možná kavárenského povaleče či chceteli Ajťáka. Takže přihlásit se na půlmataron bylo rozhodnutí, které možná řadu lidí překvapilo. Vzhledem k tomu, že mám běžet za 2 měsíce, rozhodl jsem se o tom trochu blogovat a třeba někoho inspirovat :)