Běhání je v hlavě

Slyšel jsem to mnohokrát a vždycky jsem si o tom myslel svoje. Jsem racionální člověk, takže jsem se vždycky soustředil na svaly, kondici, tepovku apod. Nicméně, jak jsem začal trochu trénovat na půlmaraton a běhat delší vzdálenosti, zjistil jsem, že i u mě platí, že větší problém je zvládnout hlavu a ne svaly.

Hlava v praxi

Minulý týden jsem poprvé běžel 16 km a bylo to jak z příručky. Byl jsem opravdu unavený, vrátil jsem se zpoza polárního kruhu. Bylo zataženo, trochu zima, foukalo a to poslední co by se mi chtělo bylo běhání. Cítil jsem se opravdu vyčerpaný a měl jsem takjový ten pocit, že ani psa by nevyhnal.

Nicméně jsem v tréningu, mám z půlmaratonu respekt a tak jsem se rozhodl, že nepoběžím naplánovaných 16km, ale dám aspoň 5 - 6 km aby se neřeklo. Tak jsem to řekl ženě, překonal se a vyrazil.

Po cca prvním kilometru jsem zjistil, že se mi běží opravdu dobře a baví mě to. Byl jsem rád, ale pořád jsem měl v hlavě původní plán.

Na 4. km na mě přišla moje tradiční krize. Mám ji, ať běžím libovolně daleko, kdekoli a kdykoli. Znám ji a vím, že jí umím překonat. Začalo mě trochu píchat v pravé noze, měl jsem pocit únavy, tělo se bránilo jako vždy.

Na 5. km bylo po problémech a vrátil se dobrý pocit. Běžel jsem poprvé kolem Vltavy z centra na jih, kolem běhalo hodně lidí a tak jsem se nezastavil a běžel dál.

Po 8 km jsem udělal otočku a běželo se mi dobře až do 14. km. Až poslední dva kilometry byly náročné. To už se ozvala opravdová únava, ale vidina dosažení cíle a překonání sama sebe už stačila na to, abych těch šestnáct dal.

Ponaučení

Nechci mudrcovat, nejsem rozhodně zkušený běžec. Nicméně mohu potvrdit, že je to v hlavě. Je potřeba se naučit sám se sebou pracovat a hodně pomáhá vnější stimulace. neběžím půlmaraton abych překonal nějaký čas nebo abych se s tím mohl vytahovat. Šlo mi právě o těch několik měsíců tréningu, kdy je mi blbé se na to vykašlat a funguje to. Už se blížím ke svému tisícému kilometru.