Jan Březina - fotograf

Je to už víc jak týden, co jsem uběhl svůj první půlmaraton v životě. Nevím, jestli byl poslední, přesto si jej budu rozhodně pamatovat do konce života. Jaké to je, když geek a nesportovec se nechá vyprovokovat a přihlásí se na pražskou půlku?

Je to tak. Pražský půlmaraton se běží už tuto sobotu a už nyní je jasné, že se mi nepodaří na něj natrénovat tak, jak jsem si předsevzal. Proč? Odpověď je prostá, protože jsem si to fakt špatně naplánoval a podcenil to. Všechny “objektivní důvody” jsou vlastně jen nevyhnutelnými důsledky špatného plánu. Tak jsem se rozhodl s vámi podělit o tuto zkušenost. Třeba vám moje selhání pomůže.

Slyšel jsem to mnohokrát a vždycky jsem si o tom myslel svoje. Jsem racionální člověk, takže jsem se vždycky soustředil na svaly, kondici, tepovku apod. Nicméně, jak jsem začal trochu trénovat na půlmaraton a běhat delší vzdálenosti, zjistil jsem, že i u mě platí, že větší problém je zvládnout hlavu a ne svaly.

Pokud sledujete moje sociální média, určitě už víte, že trénuji na půlmaraton. Vzhledem k tomu, že moji jediným cílem je doběhnout a nezničit se, nemám zrovna vysoké ambice. Přesto běžet 22 km je něco, co ve mě vzbuzuje trochu respektu a tak jsem se poohlížel po nějakém tréningovém plánu. Na co jsem přišel?

Kdyby platilo, že běhání = hubnutí, běhala by asi ochotně většina populace. Obávám se ale, že tak přímočaré to není. Jedním z důvodů proč jsem začal běhat byla snaha přestat tloustnout, což se povedlo. Pak logicky přišla nová meta - zhubnout, což se mi zatím nedaří. Nejsem žádný specialista na diety a hubnutí, přesto jsem vypozoroval několik zákonitostí.

Přiznám se, že určitě největší vliv na mojí běžeckou morálku má počasí. Když je hezky, svítí sluníčko a je rozumná teplota, tak je radost vyběhnout. Když je zataženo, prší, fouká nebo je zima, tak by ani našeho psa nevyhnal a se mnou to není o nic moc lepší. Co s tím?

Když jsem začal běhat, rozhodl jsem se, že na to nepůjdu příliš věděcky, nebudu si kupovat super outfit, speciální boty, běžecké hodinky apod. Prostě jsem chtěl začít něco dělat pro svou kondici a přišlo mi směšné začít nakupováním doplňků. Určitě to znáte ten pocit, když potkáte vystylovaného běžce či golfistku a v zápětí zjistíte, že jim jde o pózu nikoli o sport. Samozřejmě jsem to úplně nevydržel, ale předsevzetí tu bylo!

V zásadě nejsem příliš sportovní typ. Mám rád pohyb, ale nikdy jsem nedělal žádný vrcholový sport a považuji se spíš za intelektuála, možná kavárenského povaleče či chceteli Ajťáka. Takže přihlásit se na půlmataron bylo rozhodnutí, které možná řadu lidí překvapilo. Vzhledem k tomu, že mám běžet za 2 měsíce, rozhodl jsem se o tom trochu blogovat a třeba někoho inspirovat :)

Nejsem žádný specialista či snad profesionální běžec. Ale běhat mě baví a snažím se u toho přemýšlet. Takže se mi konečně podařilo vyladit oblečení pro běh při teplotách někde mezi 0 - 10° C. Když je tepleji, tak jdu to šortek a trička. Když ale klesne teplota pod 10 stupňů, tak moje psychika začne stávkovat a mám tendenci se příliš nabalit. Výsledkem logicky  je, že se přehřívám, šíleně potím a běh nestojí za nic. Nakonec se mi díky radám chytrých a zkušenějších podařilo najít kombinaci, která mi vyhovuje. Oblečení V případě oblečení jsem se rozhodl nešetřit a zvolit něco, co bude praktické nejen pro běhání, ale i pro běžné nošení, zejména na fotoexpedicích . Na doporučení jsem zakotvil u italské značky Montura , jejíž věci se mi nejen líbí, ale navíc fungují. Dokonce mi tak vyhovují, že jsem se stal jejich ambasadorem a jsem na to hrdý. Prvním krokem bylo najít lehké a prodyšné kalhoty. Když je zima, tak běhat jen v šortkách není nejlepší na klouby a já boh...