Tak jsem nenatrenoval na půlmaraton

Je to tak. Pražský půlmaraton se běží už tuto sobotu a už nyní je jasné, že se mi nepodaří na něj natrénovat tak, jak jsem si předsevzal. Proč? Odpověď je prostá, protože jsem si to fakt špatně naplánoval a podcenil to. Všechny “objektivní důvody” jsou vlastně jen nevyhnutelnými důsledky špatného plánu. Tak jsem se rozhodl s vámi podělit o tuto zkušenost. Třeba vám moje selhání pomůže.

Ambiciózní plán

I když jsem si na začátku myslel, že můj plán je velice skromný a nenáročný, mýlil jsem se. Sice jsem si zvolil jednu z nejlehčích variant co jsem kde našel a nedával jsem si vůbec žádný plán ohledně rychlosti, přesto jsem přestřelil. Začal jsem s tréningem o 1-2 týdny později než byl nejzazší termín, protože se mi nechtělo běhat v zimě. To by samo o sobě nebyla ještě taková tragédie.

Ale protože kromě běhání mám ještě práci a povinnosti, tak mi do 6 týdnů tréningu padl týden za polárním kruhem v Norsku a skoro vzápětí 2 týdny v úmorném vedru poblíž rovníku. K tomu si přidejte 4 dny strávené v letadle a samozřejmě práci v Praze. No a to bylo víc, než můj organismus dokázal zvládnout.

Plán v troskách

Z původního plánu jsem odběhla zhruba polovinu. Není to ideál, ale pořád je to o hodně víc než bych běhal normálně a když k tomu přidáme výstup na sopku, spoustu pohybové aktivity na dvou fotoexpedicích a nějaké to plavání, aby by to ještě šlo.

Bohužel to nevydržel organismus. Nejprve jsem dostal silný zánět očí, který se zatím ani po týdnu nepodařilo vyléčit. Pak přišly žaludeční a následně střevní potíže. To se tak v Asii cestovatelům někdy stává. Výsledkem bohužel je, že jsem za poslední týden ztratil přes 5 kg váhy, neuběhl ani km a jsem slabý jak moucha. Problémy s levou nohou nepočítám :)

Dnes jsem po 9 dnech poprvé cvičně vyběhl na 4 km. Neběželo se s ohledem na události posledních dní úplně špatně, ale představa, že bych měl běžet 5x dál dnes nepůsobila příliš reálně.

Co bude dál?

Upřímně nevím. Zvoral jsem to? Jo, zvoral! Přecenil jsem své možnosti a tréning nedopadl ani trochu podle mých představ. Vzdal jsem to? Ne, nevzdal! Pokud mi to zdraví umožní, tak v sobotu nastoupím a pak se uvidí. Nechci to zahodit a pořád doufám, že všechny zdravotní problémy zvládnu a půlmaraton dám. Když nic jiného, tak jsem si zase jednou uvědomil, že už mi není 20 a nejsem robot :)