06 listopadu 2016

Jak se plave s Apple Watch 2?

Již první generace chytrých hodinek od Applu byla celkem slušně odolná vůči vodě. Mnohokrát jsem s nimi zmokl, několikrát se osprchoval, ale plavání bylo mimo jejich možnosti. Apple Watch 2 přidalo dostatečnou vodotěsnost díky nové konstrukci reproduktorů a WatchOS 3 přinesl i měření plavání. Jak to všechno funguje v praxi?


Vodotěsný režim Apple Watch 2

Důležité je, že pokud chcete s hodinkami plavat, měli byste je přepnout do vodotěsného režimu. To můžete udělat potenciálně třemi způsoby:


  1. Pokud od spodní hrany vytáhnete ovládací panel, je zde ikona s kapkou. Na tu když tapnete, tak se během pár sekund hodinky utěsní. Na displeji vidíte modrou kapičku v horní části displeje. Hodinky dále plnohodnotně fungují. Pouze se vypne zvuk a omezí se možnost ovládání gesty.
  2. Druhou možností je pustit aplikaci Cvičení a vybrat buď plavání venku či uvnitř. Po spuštění cvičení se hodinky přepnou do vodotěsného režimu automaticky.
  3. Potenciálně může vodotěsný režim aktivovat i jiná aplikace, která to bude potřebovat. Zatím jsem ale nehledal speciální aplikaci na plavání.


Měření plavání aplikací Cvičení

V praxi jsem vyzkoušel plavání se systémovou aplikací Cvičení. Po jejím spuštění si musíte vybrat typ aktivity. Plavání na otevřené vodě se od plavání v bazénu liší tím, že venku se pro měření používá GPS. V bazénu pouze vnitřní senzory.

Já jsem plaval v bazénu, takže po přečtení informací jsem musel zadat délku bazénu a nastavit cíl cvičení. Délka bazénu se používá ke zpřesnění měření bez GPSky.


Po spuštění je na displeji zobrazen čas, KCAL, počet bazénů a vzdálenost v metrech. Pokud chcete cvičení přerušit, stačí souběžně stisknout tlačítko a korunku. Stejným způsobem jej zase obnovíte. Když klepnete prstem do displeje či otočíte rukou, tak se displej rozsvítí. Vše funguje dle očekávání. Haptika vám navíc dává odezvu postupného plnění nastaveného cíle stejně jako u běhu.

Apple uvádí, že při plavání nemusí fungovat správně měření tepu. Mě kupodivu fungovalo zcela bez problémů.

Když skončíte s plaváním, tak otočením korunkou ukončíte vodotěsný režim. Hodinky vydají speciální asi 3 sekundový zvuk, kterým vytlačí vodu z reproduktorů. Ty mohou po plavání ještě několik desítek minut mít zkreslený zvuk do úplného vyschnutí, ale  ani s tím jsem se nesetkal.





Na konci plavání hodinky zobrazí statistiku. Tak kromě jiného ukazuje i rozpoznaný plavecký styl. Všechny informace se samozřejmě synchronizují do Aktivit do iPhonu.

Závěr

Plavání s Apple Watch 2 je úplně v pohodě. Hodinky fungují jak mají, zobrazované informace jsou dobře čitelné a měření i v bazénu slušně přesné. Musím říct, že jsem nadšený a plavání mě o to víc bavilo. A o to jde.

21 října 2016

Proč je tak těžké být dobrý lektor?

Na Photo Plus Expo do New Yorku jezdím s drobnými přestávkami už skoro 10 let. Nejdřív bylo mou motivací se něco naučit. Posléze se motivace změnila ve snahu nezakrnět, získat novou inspiraci a energii se posouvat dál. Letos máme za sebou zatím první dva dny přednášek. Viděl jsem vystoupení cca desítky bezesporu špičkových fotografů a jsem nadšený jako vždy. Opravdu nových věcí jsem se naučil jen pár, ale jsem plný nápadů a energie. Napsal jsem si hromadu námětů, jak změnit svoje vlastní workshopy a přednášky, aby byly lepší. Proto jsem koneckonců přijel.

Jestli jsem si tentokrát něco opravdu silně uvědomil, tak je to fakt, že být dobrým lektorem vyžaduje poměrně unikátní kombinaci schopností a zkušeností. Nejlépe to popsal asi Peter Coulson, který o sobě napsal, že 1/3 jeho fotek tvoří komerční zakázky, 1/3 výukové fotografie a 1/3 volná tvorba. Proč si myslím, že tato kombinace je nezbytná?






Jen znalost nestačí

Asi nikoho nepřekvapí, že pouze teoretická znalost nestačí. Pokud něco skvěle teoreticky znáte, tak to rozhodně neznamená, že tomu rozumíte nebo že to dokážete efektivně používat. Já na přednáškách vždy nejvíc oceňuji osobní zkušenosti prezentujících, jejich postupy, jejich oblíbené triky apod. Bez praxe to prostě nikdy nebude ono. Je to jako číst referenční manuál - nuda, kterou v zápětí zapomenete.

Paradoxem ale je, že příliš mnoho komerční praxe také může škodit. Pokud věnujete příliš mnoho času zakázkám, tak si nasadíte klapky na oči. V komerční praxi totiž není prostor pro experimentování, objevování či zkoušení alternativ. Naučíte se tu svojí “nejefektivnější” cestu a tu opakujete do zbohatnutí či do zblbnutí. Problém je, že to, co vyhovuje vám a vašim zakázkám pravděpodobně nebude vyhovovat ostatním. Prostě protože dělají něco trochu jiného. Hezkým příkladem byla prezentace Kristine Shark. Ona je bezesporu skvělá retušerka, ví co dělá, je v tom dobrá. Bohužel nedokázala odpovědět na žádnou z otázek směrujících mimo její zaběhané workflow. Vlastně už ani neuměla říct, proč věci dělá tak, jak je dělá. A to není dobré.


Jen skvělá show taky nestačí

Dalším nešťastným extrémem je situace, kdy lektor věnuje většinu svého času pilování své prezentace k absolutní dokonalosti. Výsledkem je sice skvělá, ohromující show. Problém je, že dřív nebo později ztratí kontakt s realitou a posluchač je sice ohromen, ale odnáší si minimum praxe, protože se vytratila v rámci zdokonalování celkového dojmu. Nechci říct, že bych se od Petera Hurleye nic nedozvěděl, ale jeho přednáška byla prostě příliš WOW. To takový Joe McNally či moje oblíbená Bambi Cantrell dokázali spojit skvělu show s hromadou drobných praktických rad. Proč? Protože kromě výuky pravidelně fotí reálné zakázky a uvědomují si, kde a co je problém.


Nejhorší jsou diskuzní panely

Paradoxně nejhorší zkušenost mám s diskuzními panely. Ono to sice na první pohled zní lákavě,  dostanete pohledy různých lidí na stejnou problematiku, ale v praxi to funguje jen málokdy. Buď nejsilnější osobnost strhne pozornost na sebe a ostatní jen přitakávají. Nebo v horším případě iniciativu nepřevezme nikdo a skončí to u rozvleklé snahy každého z přísedících se “taky vyjádřit”. Chybí tomu většinou drive, jasné sdělení, směr.



Závěrem

Nevím, co by mělo být první a co následovat. Ale aby mohl někdo být dobrým lektorem, tak musí pochopit teorii opravdu do hloubky, a pak ji začít používat v praxi. Zároveň musí pracovat na svých prezentačních dovednostech a ideálně mít určitý komunikační dar od přírody. A v neposlední řadě neztratit chuť se dál učit, nechat se inspirovat a objevovat. Doufám, že se k tomuto ideálu blížím a neztratím chuť se zlepšovat.

27 září 2016

Jak Phone 7+ dorazil

Když Apple oznámil na Keynote začátkem září nový iPhone 7/7+, tak jsem zajásal. Mohli jste to konec konců vidět v přímém přenosu, když jsem spolukomentoval na Appliště.cz. Větší odolnost, výkon, lepší fotoaparát, rychlejší data, lepší výdrž baterky. To všechno jsem si přál. Absence audio jacku, ze které Radek Hulán nemůže spát mě nijak nezasáhla. Myslím si, že přechod na bezdrátové audio je nevyhnutelný a Apple mu jenom trochu pomohl. Navíc v balení je redukce Lightning - Audio, takže žádná katastrofa se neděje. Prostě to byla jasná volba - je čas na upgrade.

Proč iPhone 7+ 256GB

Důvody jsou pro mě dva. Jednak na iPhonu poměrně často čtu články a zrak už není co býval, takže proto plusko. Druham mi jde o fotoaparát. Nemyslím si, že by měl / mohl nahradit DSLR, ale duální optika je pro mě strašně zajímavý koncept a prostě chci vědět co z ní jde vymáčknout. A protože iPhone zvládá 4K video, protože mě baví timelapse a protože chci zkusit s iPhonem fotit do RAW, tak mi 256GB verze připadá jako jediná rozumná. Možná jsem megaloman, možná příliš podléhám marketingu Applu, ale chci z toho zařízení mít radost a ne pořád řešit co smazat. S iPhonem pracuji typicky několik hodin denně, takže si vědomě nezhorším komfort práce.

Vybalovačka

Jedna z věcí, která se mi na Applu líbí je neustálý pokrok. Je to vidět i na samotném balení. Krycí folie už se dá bez problémů sundat a nemusíte ji loupat jak pomeranč. Sluchátka jsou nově zabalena v papíru aby Apple redukoval množství použitých plastů a samozřejmě vše skvěle padne, lícuje, prostě radost. Koneckonců se můžete pokochat se mnou.




13 září 2016

Co čekat od Apple Watch 2?

První své Apple Watch jsem si pořídil hned po uvedení na trh. Bylo to v podstatě takové pudové rozhodnutí, jsem Apple ovce, a chtěl jsem vědět, co kluci v Cupertinu vymysleli. První dojmy byly rozpačité, čímž jsem se nikdy netajil. S příchodem WatchOS 2 se to trochu zlepšilo. A když jsem začal testovat beta verzi WatchOS 3, tak jsem se do Apple Watch doslova zamiloval. Trvalo to víc jak rok, ale nakonec jsme si sedli úplně skvěle a tak třeba tento čtvrtek poříádáme první českou konferenci o Apple Watch v ČR. Ale teď chci psát o Apple Watch 2.


Proč jsem je už objednal?

Nebudu vás napínat, už od prvního okamžiku, kdy to šlo mám v US objednané Apple Watch 42mm Nike +. Důvod? Apple se kupodivu úplně skvěle trefil do toho, co jsem od druhé generace očekával. První Apple Watch jsem nejvíc používal na vyřizování notifikací, zvyšování osobní efektivity a běhání. Nový procesor, větší baterka, lepší displej, lepší touch vrstva a lepší reproduktory jsou přesně to, co dává nové možnosti v prvních dvou oblastech. Vodotěsnost a GPS pak posunují Apple Watch v oblasti sportu ze segmentu “základní hračky” do segmentu “slušná zařízení”. Samozřejmě existují ještě vymakanější hodinky pro běžce, ale já jsem běžec rekreační a chci hodinky, které budou vhodné pro všechno co dělám, nejen sport.

No a nestydím se přiznat, že jsem nadšený z designu Nike + verze. Konečně sportovní design, který je zároveň dostatečně elegantní na to, aby to mohl člověk nosit pořád. 



Jaké jsou první reakce?

Podnikl jsem mini anketu mezi svými fandy na Twitteru. Odpovědělo celkem 369 respondentů, z nichž většina budou více či méně Apple fandové. 25% z nich se hlásí k tomu, že chtějí koupit Apple Watch 2. Stejné procento chce zůstat u první generace (20%) nebi ji dokonce pořídit (5%). Polovina respondentů nechce koupit Apple Watch.

Co z toho vyplývá? V první řadě to, že chytré hodinky stále nejsou pro každého, a že Apple Watch má poměrně dost úspěšné konkurence. Zároveň je vidět, že chuť nakupovat je větší, než tomu bylo při uvedení první generace. Důvěra zákazníků je u druhé generace vyšší a Applu se podařilo oslovit širší skupinu uživatelů.

Pokud se prodalo první generace cca 13 mil. kusů, což je jen odhad, čekal bych u druhé generace 2x až 3x tolik. A to vůbec není špatné. Proti miliardě prodaných iPhonů to sice není pecka, ale i první iPhone se prodával pomalu a hledal si důvěru trhu. Prostě i revoluce nějakou dobu trvá.

Těším se na Apple Watch 2!

21 února 2016

Zimní oblečení pro běh


Nejsem žádný specialista či snad profesionální běžec. Ale běhat mě baví a snažím se u toho přemýšlet. Takže se mi konečně podařilo vyladit oblečení pro běh při teplotách někde mezi 0 - 10° C. Když je tepleji, tak jdu to šortek a trička. Když ale klesne teplota pod 10 stupňů, tak moje psychika začne stávkovat a mám tendenci se příliš nabalit. Výsledkem logicky  je, že se přehřívám, šíleně potím a běh nestojí za nic. Nakonec se mi díky radám chytrých a zkušenějších podařilo najít kombinaci, která mi vyhovuje.



Oblečení

V případě oblečení jsem se rozhodl nešetřit a zvolit něco, co bude praktické nejen pro běhání, ale i pro běžné nošení, zejména na fotoexpedicích. Na doporučení jsem zakotvil u italské značky Montura, jejíž věci se mi nejen líbí, ale navíc fungují. Dokonce mi tak vyhovují, že jsem se stal jejich ambasadorem a jsem na to hrdý.

Prvním krokem bylo najít lehké a prodyšné kalhoty. Když je zima, tak běhat jen v šortkách není nejlepší na klouby a já bohužel opravdu nemám rád běžecké elasťáky. Jsou mi fyzicky nepříjemné a nikdy jsem ten pocit nepřekonal. Nakonec se jako řešení ukázaly extrémně lehké a funkční kalhoty Sprint Cover Pants

Co se týče vršku, tak základem je vrstvit a nepřehnat to. Mně osobně se osvědčila kombinace velice lehkého funkčního trička Run ten T-shirt, případně o něco teplejšího text seamless active T-shirt, mikiny a vesty. Mikina je úžasná v tom, že člověk nepotřebuje čepici. To je totiž další textilní součást, která mi při běhání vadí. Kapuce ji bez problémů nahradí, neztratíte jí, netáhne, prostě super. Po několika experimentech jsem skončil u Comfort hoody maglia, která je lehká, prodyšná a přitom tak akorát teplá. Vestu jsem naopak trefil na první pokus. Mira vest je nepromokavá, neprofoukne, má reflexní prvky a dobré kapsy :).

A na závěr boty. Vzhledem k tomu, že jsem za loňský rok naběhal necelých 500 km, nemyslím si, že v mém případě je potřeba do bot investovat extrémní částky. Tak nějak mi historicky vyhovuje Nike, takže mám teď Vomero 9 ZOOM. Jsou měkké, lehké a pro moje v podstatě tréningové tempo v pohodě. Stejně většinou běhám po zpevněném povrchu.



Technika pro běh

Nebyl bych to já, kdybych k tomu nepřidal alespoň trochu technologických hraček. V tomto okamžiku používám dvě kombinace. Většinou běhám s iPhonem a sluchátky Klipsch X10i. Jsou úžasně lehká, skvěle drží v uších a mají příjemný nepřebasovaný zvuk. Jejich nástupci X12i vypadají ještě lépe a už jsem si napsal ježíškovi :).

Pokud chci běžet nalehko, tak používám kombinaci Apple Watch a bezdrátová sluchátka Jabra Sport Pulse. Spolehlivě fungují, rozumně se ovládají, výdrž 4 hodiny provozu je mnohem víc, než co na běhání potřebuji a zpřesňují měření tepu.

13 ledna 2016

Benzín v USA

Už několik lidí se mě ptalo, jak je to s nakupováním benzínu v USA a nedivím se. Pro Evropana je to dnes mnohem komplikovanější než dřív. Takže zde máte několik praktických informací pro případ, že se chystáte cestovat po USA.

Ceny benzínu v USA

Co se týče cen benzínu, ty jsou v USA závislé na mnoha faktorech. Jednotlivé státy mají svoje lokální, většinou ekologické, daně na benzín. Takže nejdražší benzín je v Kalifornii nebo třeba na Aljašce. Dále cenu dramaticky ovlivňuje odlehlost benzínky. Zatímco se cena benzínu v Kalifornii běžně pohybuje kolem 3 dolarů za galon, v Death Valley narazíte i na 7 dolarů za galon. Není dobré spekulovat, protože v odlehlejších místech je opravdu běžné, že nenarazíte na pumpu dalších 100 mil. Navíc řada venkovských pump třeba v Idaho zkrachovala, takže není úplně dobré dojíždět na doraz s tím, že vám navigace slibuje benzínku. Běžný dojezd auta v USA se pohybuje kolem 500 mil, tak s tím počítejte.

Obecně ve městech je benzínek hodně. Nenajdete jich mnoho v obytných čtvrtích a v úplných centrech. Nejčastěji jsou u hlavních tahů a u obchodních center. Na dálnicích nejsou klasické dálniční pumpy, jak je známe, ale pumpy bývají dobře značené u sjezdů či křižovatek.

Běžná cena benzínu v USA se nyní (leden 2016) pohybuje mezi 2 až 4 dolady za galon. To znamená něco mezi 12 až 24 Kč za litr. Není to krása?



Různé ceny na benzínce

Když už vybíráte benzínku, dávejte si pozor na různé ceny, které jsou uváděny. Většinou nejvyšší cena platí pro případ platby debetní kartou, nejnižší je často podmiňována nějakou věrnostní kartou, nákupem mytí auta apod. Rozptyl u stejného typu benzínu může být až 50 centů na galon!

Druhy benzínu
Obecně drtivá většina amerických aut jezdí na benzín a nafta je jen pro nákladáky. Na stojanech většinou najdete 87, 89 a 92 oktanů. Většina amerických a japonských aut bez problémů jezdí na 87ku. Evropská a sportovní auta spolu s motorkami většinou vyžadují lepší benzín. Je běžné, že stojan má jen 2 hadice. Jednu pro naftu, druhou pro benzín s tím, že pomocí tlačítka si vybíráte druh benzínu.

Platba za benzín

V USA se platí vždy dopředu. Buď platební kartou přímo ve stojanu nebo v hotovosti u pokladny. První způsob je pohodlnější, ale čím dál komplikovanější. Stojan se váz zeptá, jestli je vaše karta debet nebo credit. V prvním případě vyžaduje PIN, v druhém poštovní směrovací číslo (ZIP CODE). V posledních cca 2 letech se bohužel akceptace českých platebních karet dramaticky u pump zhoršila. Přestože vám karta při platbách v obchodech funguje bez problémů, na pumpách je problém s ověřením ve stojanu. Můžete jít k obsluze, nechat u ní kartu jako zástavu, natankovat, a zaplatit pak na terminálu u pokladny. To funguje, ale už 2x mi byla takto karta zneužita. Lepší je předplatit kartou konkrétní částku a nedat kartu z ruky. Pokud celou předplacenou částku nevyčerpáte, je rozdíl automaticky vrácen na kartu.

Při platbě kartou má každá pumpa stanovený maximální limit kvůli krádežím. Většinou je to 50, 75 či 100 USD na kartu a jedno čerpání.

Pokud platíte v hotovosti, přijdete na pokladnu, řeknete kolik a na který stojan chcete předplatit "20 dollars on number 5" a je to. Pokud celou částku nevyčerpáte, nic se neděje, obsluha vám vrátí zbytek. Osobně pro turisty považuji platbu v hotovosti za nejspolehlivější. Pozor, už mnohokrát jsem se setkal s tím, že obsluha z bezpečnostních důvodů odmítla přijmout stodolarovou bankovku. Jistotou jsou dvacky.

Samotné čerpání

Když máte zaplaceno, můžete začít čerpat palivo. K tomu je potřeba nejprve vzíz pistoli do ruky, následně zvolit typ benzínu, a pak teprve palivo začne být k dispozici. Občas u starších typů pump musíte ještě zvednout držák, ve kterém byla pistole uložena.

Pokud se chystáte do USA a potřebujete poradit, klidně mi napište. Rád pomohu.

16 listopadu 2015

Proč (ne)chodit na start-up akce jako návštěvník

Už začátkem roku jsem psal poměrně nelichotivý článek o tom, že si myslím, že většina start-up konferencí je v podstatě ztrátou času a vyhozením peněz. Před dvěma týdny jsem se měl možnost zúčastnit Web Summitu v Dublinu, což je jedna z největších start-up akcí v Evropě vůbec. Jako návštěvníka by mě nikdy nenapadlo se na takovou akci vydat, ale protože jsme byli vybráni s našim projektem Fripito mezi pozvané start-upy v programu Web Summit Alpha, neodolali jsme. Své poměrně pozitivní pocity jakožto vystavovatele jsem popsal na našem Fripito blogu. Nicméně jeden den jsem věnoval akci jako návštěvník, a z tohoto pohledu to celé vyznívá trochu jinak. Proč?

Co je Web Summit? 

Předpokládám, že většina z vás neměla tu čest a myslím si, že pro pochopení dalšího textu je důležité přiblížit, o čem je řeč. Web Summit je akcí pro start-upy, o start-upech a vlastně je sama start-upem. To znamená, že během 4 let se z malé lokální akce stala mega hvězda prezentující přes 2 000 start-upů (většina za to pěkně mastně platí) pro cca 25 000 návštěvníků, kteří za to hodně platí skoro všichni. Během tří dnů se z dublinského dostihového výstaviště stal doslova ráj všech milovníků technologických bublin, buzzwords, osobností apod. Pikantní na tom je, že přestože šlo o akci s neuvěřitelným rozpočtem, počtem organizátorů atd. nepodařilo se opět zařídit ani funkční WiFi. Takže například aplikace Web Summitu pro mobilní telefony byla úplně k ničemu. Inu velké akce mají velké mouchy a věřím, že přesun do Lisabonu v roce 2016 akci prospěje.

Akce plná energie

V podstatě jediným aspektem, který pro mě jakožto návštěvníka fungoval, byla všudypřítomná energie. Pokud se cítíte vyhořelí, nebaví vás zaměstnání a toužíte po nějaké nové energii i za cenu vzdušných zámků a slibů, které vám nikdo nikdy nedokáže splnit, tak jeďte na velkou start-up konferenci. Zejména na hlavním pódiu se střídal jeden úspěšný start-upista za druhým, do toho sotva zletilé, ale o to populárnější hvězdy Youtube a nechyběli ani visionáři slibující nový svět, kam se jen podíváte. Poctivý splněný "americký sen", kam jste jen dohlédli. Abychom si rozuměli, osobně si myslím, že na tom není nic špatného. Člověk občas potřebuje dočerpat energii a je dobré si poslechnout příběhy těch úspěšných a nechat se inspirovat. Jen je potřeba se pak vrátit na zem a uvědomit si, že šance založit další Facebook, vybudovat Amazon či stát se slavnou blogerkou jsou limitně blízké nule. Navíc pokud chcete uspět a stát se příštím řečníkem, tak máte jedinou jistotu. Tak jak to udělali ti, co prezentují, to již nepůjde. Buď vymyslíte svůj unikátní, zcela nový a neotřelý nápad, a nebo zapadnete mezi miliardu copycatů.

"Odborné" přednášky pro absolutní laiky 

Co bohužel zcela nefungovalo, byly rádoby odborné přednášky. Neviděl jsem zdaleka všechny, netvrdím, že nebyly výjimky, ale to, co jsem viděl, byla absolutní tragédie. Navštívil jsem zdánlivě zajímavý průřez: 2x business development, 2x marketing, 2x content, 2x future of mobile a jako bonus jednu o tom, jak zbohatnout. To, že ta poslední bude úplná blbost, jsem nepochyboval a jen jsem se chtěl ujistit, že každá země má svého Kirše. Bohužel i všechny ostatní přednášky byly zcela povrchní, bezobsažné žvásty plné líbivých, populárních slovíček (buzzwords) bez jakékoli praktické hodnoty. Bohužel se obávám, že jinak to ani nejde. Chápu zcela řečníky, že je těžké připravit odbornou přednášku, když vůbec nevíte, kdo je v publiku a navíc nejste odborník, ale marketingová viceprezidentka Googlu zvyklá na krásný hodinový honorář za nekonečné a nic neřešící porady. Takže přátelé, pokud se chcete dozvědět něco o marketingu, běžte na marketingovou konferenci. Chcete se naučit něco o businessu? Tak běžte studovat MBA. Pokud jdete na obecnou koncefenci, čekejte obecné bláboly.

Hodně naleštěné výkaly 

Závěrem si neodpustím povzdech nad tím, že kolem start-upů se zejména v zahraničí vytvořilo samostatné průmyslové odvětví. S trochou nadsázky by se dalo říct, že po světě běhají statisíce leštičů výkalů, kteří se snaží živit tím, že se nezkušeným start-upistům a naivním investorům snaží prodat absolutně nesmyslně předražené a o to naleštěnější lejno. V podstatě ve všech myslitelných oborech (marketing, PR, právní služby, vývoj, couching, finanční služby, ASO, SEO, atd.) existují normální ceny pro normální firmy a pak start-upové, které jsou většinou o řád dražší, ale za to mají nádherný web, pitch a prezentaci. Takže samolepka, která bežně vyjde asi na 10 haléřů při objednávce 1 000 ks, se dá koupit ve start-up balíčku 50 ks za výhodných 29 USD. Hodina práce programátora může stát i 890 USD, když je to senior mobile developer s lean testing skills, a neptejte se, kolik stojí právník. Protože existuje toto start-up odvětví, jsou akce typu WebSummit plné "investorů" kolem 25 let a většinou s rusky znějícím křestním jménem, upachtěných Indů, kteří se snaží nabízet své "super levné" služby a ostřílených odborníků na cokoli s hodinovou sazbou 500 EUR a víc.

Pokud plánujete dělat start-up nebo nedejbože nějaký děláte, vřele doporučuji na akci typu WebSummitu vyrazit. První den se opíjejte slávou, čerpejte energii z osobností a jejich úspěchu. Pak se večer zajděte podívat na bezdomovce v parku, vraťte se nohama na zem a druhý den se běžte znovu podívat na to panoptikum, které tyto akce skýtají. Prostě se jen procházejte po akci, poslouchejte hovory a sledujte typy lidí, kteří je vedou. Zjistíte, že ti opravdu úspěšní nemají na visačce napsáno investor, ale návštěvník. Že opravdu dobré nápady se neprodávají, ale kupují. A že sleva nutně neznamená, že něco není 10x dražší než kdekoli jinde, kde se to neprodává start-upistům.

31 srpna 2015

Národní park Yosemite

Yosemitský národní park patří k nejpopulárnějším a nejvíce navštěvovaným národním parkům ve Spojených státech. Bezesporu jde o jednu z perel kalifornské přírody a pokud se vydáte na západní pobřeží USA, rozhodně by neměl chybět ve vašem itineráři. Park byl založen před 125 lety, a díky své rozloze, zhruba tří tisíc kilometrů čtverečních, patří ke středně velkým v USA. Na druhou stranu větší část parku je velmi špatně přístupná jednak kvůli horskému terénu, ale i kvůli absenci civilizace a silničního prostředí. Proto většina turistů pozná jen pár vybraných míst a velká část parku před nimi zůstane ukryta. Vzhledem k tomu, že do Yosemite si můžete odskočit na víkendový výlet ze San Franciska, Los Angeles, Las Vegas nebo třeba Sacramenta, většina turistů v parku tráví jeden až dva dny, což je rozhodně škoda.


Jak se dostat do parku?

Odpověď na tuto otázku je komplikovanější, než by se na první pohled mohlo zdát. Celoroční jistotou je silnice číslo 140, která vstupuje do parku  z jihozápadní strany od městečka Mariposa. To je mimochodem ideálním místem pro ubytování, pokud chcete mít k dispozici plný komfort civilizace. Najdete zde nejen hotely, ale i pestrý výběr restaurací, fastfoodů, supermarket, benzínové pumpy nebo třeba i nemocnici. Tato silnice je celoročně udržována, protože vede údolím řeky Merced, a až na kalamitní situace je průjezdná až do centrálního yosemitského údolí.

Druhou alternativou při cestě od San Franciska či Los Angeles je silnice číslo 41 přes Oakhurst. Ta je sjízdná od jara do podzimu podle toho, jak hodně či málo sněhu napadne. Vede přes horské sedlo, takže v zimních měsících bývá poměrně pravidelně zavřená.

Pokud chcete do parku vstoupit od východu, tedy přes pohoří Sierry Nevady, tak jedinou možností je silnice 120 přes Tioga Pass. Ta je bohužel zavřená většinu roku, protože prochází nadmořskou výškou až 5000 m n m. Obvykle se tato cesta otevírá na přelomu května a června a opět se uzavírá koncem září. Kromě letní sezóny tak musíte pro překonání hor použít buď severněji položený Sonoma Pass, či dokonce cestu přes lake Tahoe nebo výrazně jižněji položenou dálnici I-15.

Kromě již uvedených přístupových silnic je uvnitř parku asfaltových silnic jen minimum. Výjimku tvoří centrální údolí, ve kterém se jezdí jednosměrně po jižním břehu řeky do Yosemite Villagy a po severním břehu zase zpět. Z toho logicky plyne, že pokud nejste ochotni pohybovat se po parku pěšky, jsou dva až tři dny ideálním časovým přídělem, protože na většinu míst v parku se nepodíváte. Jste-li naopak ochotni vydat se po parku pěšky, otevřou se před vámi stovky kilometrů skvěle značených pěších cest a místa, která drtivá většina turistů nikdy neobjeví.



Hlavní atrakce neboli co nemůžete minout

Bezesporu nejfrekventovanější je silnice podél Merced river v hlavním yosemitském údolí. Jedná se o skoro 20 km dlouhý okruh, při kterém postupně uvidíte mohutnou stěnu El Capitan, Yosemitský vodopád složený ze tří mohutných kaskád, několik menších vodopádů podle toho, kolik je aktuálně vody, horský masiv Half Dome a samotnou Yosemite Village, kde je návštěvnické centrum, galerie, obchody, pošta, občerstvení a je obklopena kempy. Pokud si dopřejete několik zastávek s krátkými procházkami, fotografování a třeba piknikem v přírodě, můžete si zde udělat příjemný celodenní program. Bohužel jde o nejfrekventovanější část parku, takže zejména v letní sezóně si budete doslova připadat jako na Václavském náměstí. Stovky projíždějících aut, elektrobusy plné turistů s ekologickým srdcem, speciálně upravené návěsy plné turistů, kteří neujdou ani těch pár set metrů od auta a s tím vším spojený hluk a nepořádek. Zapomeňte na divoká zvířata či omamnou vůni lesa. Jedinou možností, jak si v těchto místech užít trochu klidu je přivstat si a od východu slunce do cca 9 hodin není provoz v údolí tak strašný. A nebo se vydat do Yosemite mimo hlavní sezónu, kdy je ale potřeba počítat s rozmary počasí.

Druhým magnetem na návštěvníky je vyhlídka Glacier point, ze které je krásně vidět celé centrální údolí a všechny významné štíty v okolí. Dostanete se na ni buď vlastním automobilem, nebo místními elektrobusy, které sem jezdí z centrálního údolí v sezóně. Mimo sezónu je bohužel přístupová silnice většinou uzavřena kvůli sněhu. Pokud hledáte výzvu, můžete se na vyhlídku vydat i pěšky z Yosemite Village, ale čeká vás nekonečné a vysilující stoupání.

Třetí povinnou částí parku je oblast Tioga Pass a Tuolumne Meadows, tedy náhorní plošiny, kterou prochází skoro 250 km dlouhá silnice č. 120. Na jejím konci, pár desítek kilometrů za hranicí parku, leží Mono lake, jezero s nádhernými skalními útvary, která rozhodně stojí za vidění a je dobrou zastávkou na cestě do dalšího známého národního parku Death valley.

Posledním bodem, který většina turistů při návštěvě Yosemitského parku nezapomene zařadit do programu, je pěší tůra k Vernalovu vodopádu. Jde o 4 - 12 km dlouhou trasu z centrálního údolí. V nejkratší variantě dojdete jen k mostu, ze kterého je v dálce vidět Vernalův vodopád. Při nejdelší dojdete nejen k němu, ale i k Nevadskému vodopádu a dostanete se na řadu nádherných vyhlídek.






Méně známá místa

Většina turistů jezdí obdivovat gigantické stromy do Sequoia NP, ale i v Yosemite najdete tyto velikány. Přímo u jižního vstupu do parku se stačí vydat na Mariposa Grove a po pár kilometrech se dostanete do sekvojového lesa s nádhernými, mohutnými stromy.

Pokud chcete otestovat svou fyzickou zdatnost, vydejte se na pěší pochod na vrchol Half Dome. Jde o velice náročný výstup, na který se musíte předem zaregistrovat, doporučuje se doprovod místního průvodce a cesta ve skupině. Čeká vás 14 až 16 mil dlouhý pochod, při kterém budete muset zdolat enormní převýšení, čeká vás skalní stěna s řetězy a celodenní pochod. Odměnou je neuvěřitelně krásný pohled z místa, odkud je za dobrého počasí vidět většina národního parku.

Dalším málo známým místem je O’Shaughnessyho přehrada na jezeře Hetch Hetchy v údolí řeky Toulomne. Pro  vstup do této oblasti je potřeba zvláštní povolení a je výchozím bodem pro pěší turistiku v Grand Canyon of The Toulomne River a přilehlých pláních. Zároveň je to místo, kde se můžete napojit na známý Pacific Crest Trial, který se táhne od mexické až po kanadskou hranici.

A pokud jste ochotni si přivstat, rozhodně vám doporučuji vyrazit před východem slunce na místo zvané Tunnel view. Jde o vyhlídku těsně před tunelem na silnici číslo 41, odkud máte nádherný výhled na celé centrální údolí a stěny El Capitan a Half Dome.



Nezapomínejte na svou bezpečnost

Kromě přírodních krás představuje horská krajina i jistá rizika, která bohužel řada turistů buď podceňuje, nebo zcela nesmyslně ignoruje. Prvním faktorem, který je potřeba mít na zřeteli je horské počasí. Řada turistů přijíždějících ze slunné a vyhřáté centrální Kalifornie očekává stejné počasí i v Yosemite. Realita je ovšem taková, že i v letních měsících může na řadě míst klesat teplota po ránu k nule či lehce mrznout. Přes den může být krásných 20 stupňů, ostré slunce a během půl hodiny přijít průtrž mračen a velice výrazné ochlazení. Zejména při delších pěších tůrách je potřeba počítat se všemi eventualitami.

Druhým často podceňovaným aspektem je orientace v parku a dostupnost pomoci. Na většině plochy národního parku není mobilní signál, v úzkých údolích nepracuje spolehlivě ani GPS a do odlehlejších částí parku se případná přivolaná pomoc může dostávat dlouhé hodiny. Řada turistů neodhadne svou kondici, dostatek pitné vody i přípravu na cestu. Každoročně bohužel právě kvůli své nezodpovědnosti v Yosemite umírají turisté.

Třetí ohrožení představují divoká zvířata, zejména medvědi. V turisticky exponovanějších částech parku medvědi často hledají potraviny turistů, proto se nedoporučuje nechávat jakékoli potraviny v autě či ve stanu. Všude jsou k dispozici boxy na jídlo a například všechny koše mají speciální víka, aby v nich medvědi nemohli hledat potraviny. V odlehlejších částech parku je šance potkat divoká zvířata výrazně větší, a tudíž i rizika s tím spojená vyšší. Nedoporučuje se k predátorům přibližovat na méně než 30 metrů a toto pravidlo se rozhodně nevyplácí podceňovat.





Yosemite stojí za návštěvu

V každém případě Yosemitským národní park není náhodou na seznamu chráněných oblastí Unesco. Jde o jedinečný eco systém, který návštěvníkům nabízí nádhernou kombinaci hor, řek, jezer, vodopádů, divokých zvířat a nádherné krajiny. Pro fotografy je pak výzvou celoročně, protože mimo sezónu ubývá turistů a zejména barevná podzimní a následně sněhem zasypaná krajina otevírají zcela nové kreativní možnosti.

Mimochodem právě připravuji fotoprůvodce pro Yosemite do naší aplikace Fripito, takže pokud jsou nějaká místa, která vás extra zajímají, tak dejte vědět, ať na ně náhodou nezapomenu.

21 srpna 2015

RegioJet - Šmejd in Czech Republic

Přiznám se, že po České republice necestuji vlakem často. Většinou to bývá trasa Praha - Ostrava a zpět. Protože jsem už zlenivělý, dopřávám si “komfort” business třídy, ať už zvolím Pendolino nebo RegioJet. Pamatuji, jak s velkou slávou pan Jančura začínal, a protože ČD rozhodně nejsou můj LoveBrand, rád jsem na něj přesedlal. Low-cost, který se však z vlaků RegioJet stal v poslední době, je čím dál tragičtější. A abych jen tak zbůhdarma neplácal, tak zde je soupis všeho, co mě zklamalo při cestě z Olomouce do Prahy 21. 8. 2015 v RegioJetu 1012 (kdyby to něko chtěl řešit).


Omlouváme se - my nic, my muzikanti

Vše začalo tím, že vlak dokázal mezi Ostravou a Olomoucem nabrat už cca 15 min zpoždění. Takže po příchodu do kupé slečna v rozhlase oznámila, že se za něj omlouvá, ale že to není chyba RegioJetu, ale plánovaných oprav kolejí. Sice chápu, že RegioJet koleje nevlastní, ale to je opravdu takový problém dělat jízdní řád aspoň trochu realistický? Koleje a nádraží se opravují plánovaně každé léto a na čas jsem s RegioJetem nejel ani nepamatuji.


Aby toho nebylo málo, tak slečna přidala nic neříkající omluvu za “omezený servis ve vlaku z technických důvodů”. Nevím jestli to znamená “šetříme, tak jsme vyházeli půlku personálu” nebo “některý z našich teenagerů nedorazil do práce, protože jsou prázdniny”, ale výsledkem bylo, že za dvě hodiny jízdy dorazila stevardka do kupé přesně 3x.


Vagóny v tragickém stavu

Po několika dnech deště se udělalo hezky, takže z našeho business kupé se stala solidní pícka. Když po asi 30 minutách jízdy dorazila stevardka, tak jsme se zeptali, zda by s tím šlo něco dělat. Optala se “jestli to fouká”? Ověřili jsme, že to “nefouká”. Načež potěšeně oznámila, že v tom případě je to rozbité, a spokojeně odešla. Tomu říkám “business class”.

Návštěva toalety mi připomněla doby dávno minulé - smrad, nepořádek po zemi a vagóny lomcující ze strany na stranu. Poslal bych pana Jančuru do Japonska nebo na TGV. Pak by možná někdo pochopil, na co se dá napsat business a na co by se to radši psát nemělo.


WiFi, co newifičí

Sice vím, že RegioJet používá jako zdroj konektivity pro svou onboard WiFi mobilní Internet a že po trati buď signál není, nebo je Edge, ale proč proboha tedy slibují WIFI připojení k Internetu? Internet reálně polovinu cesty nešel jako vždy a já marně přemýšlel, kde je těch 82% pokrytí republiky LTE, kterým se nedávno chlubil jeden z operátorů. Podle mého názoru, jde o klamavou reklamu nejen od operátorů, ale i nefér komunikaci RegioJetu.


Jídlo, co došlo

Jedním z benefitů business třídy má být lepší sváča. Bohužel ta funguje jen z Prahy do Ostravy. V opačném směru tradičně většina sortimentu dochází. Když se k tomu přidá “omezený” servis, tak je z toho fraška typu: “Dal bych si croissant” - NENI, “Tak salat Ceasar” - DOŠEL, “tak Sushi” - UŽ NENÍ. Ve výsledku jsem dostal jednu lahvičku vody. Džus slíbila stevardka donést později a od té doby jsme jí neviděli. Mošt se podává jen v první stanici. Člověk si říká PROČ?


Business, co je jak dětský koutek

V Business class jezdím proto, že se nechci s někým mačkat a poslouchat rozhovory a telefonáty ostatních cestujících. Chci se soustředit na práci a něco udělat, když už přes 2 hodiny někde sedím. Všechny tři spolucestující v mém kupé byly distingované dámy. Bohužel každý vagón má polovinu business a polovinu tvoří ostatní cestující, což v našem případě bylo několik rodin s malými dětmi. Děti pobíhající po uličce kolem kupé udělaly z cesty krásné dvě hodiny v dětském koutku :(.


Co říct závěrem?

Pokud by to snad někoho zajímalo, tak jako zákazník si připadám opravdu zklamaný. Zpoždění se ve výsledku vyšplhalo na půlhodinu, takže o rychlém cestování řeč být bohužel nemůže. O komfortu si ve vlacích RegioJet také můžete už jen nechat zdát a RegioJet “se omlouvá a děkuje za pochopení”. Toho pochopení se mu bohužel ode mě nedostává. Prostě Banano republico Theco :(

04 srpna 2015

AppleWatch meet-up Prague číslo 2

Včera jsme se sešli k již druhému setkání fandů a majitelů AppleWatch v Praze. Nakonec byl o akci tak velký zájem, že jsme ji museli přesunout do větších prostor a dorazila cca 30 lidí s tím, že víc jak 2/3 měly vlastní AppleWatch. Vizuálně jasně převažovala velikost 42 mm a poměr mezi hliníkovými Watch Sport a ocelovými Watch bych odhadl na 1:1.



Na rozdíl od prvního setkání jsme připravili jednoduchý program. Vladimír Bělohradský shrnul novinky, na které se můžeme těšit ve WatchOS 2, Vláďa Janeček porovnal Pabble Watch a Apple Watch s tím, že "chytré hodinky pro chudé" přivezl ukázat. A já jsem udělal takový mini přehled hw příslušenství k AppleWatch viz prezentace.

Moc mě potěšila atmosféra. V rámci networkingu se rozjela skvělá diskuze a výměna zkušeností. Nakonec jsme vydrželi diskutovat přes 2 hodiny a to je prostě paráda. Nejčastější témata? Odolnost hodinek, oblíbené aplikace, scénáře použití. Prostě to, co by člověk čekal.

Pokud chcete něco takového taky vyzkoušet, tak další setkání proběhne za necelý měsíc 3. září a zaregistrovat se může kdokoli na meetup.com. Těšit se můžete třeba na Petra Fodora z Flow Studia, který pohovoří o některých méně známých inside faktech kolem AppleWatch. Já osobně chystám detailnější povídání o odolnosti hodinek.





27 dubna 2015

iCON Prague 2015 - fakt prima akce :)

Únava sice ještě neopadla, ale iCON Prague 2015 již máme za sebou a je na čase sepsat krátké ohlédnutí. Letošní ročník se z mého soukromého pohledu povedl ze všech nejlépe, a tak si jistě pár slov zaslouží.

Unikátní komunita

Jestli jsem si někdy něčeho na iCONu vážil, tak toho, že je to skvělá komunita organizátorů, dobrovolníků, partnerů a věrných návštěvníků, kterou jsem u žádné jiné české akce nezažil. Měl jsem trochu strach, že se iCON všem těmhle lidem okouká a nadšení bude postupně opadat. S radostí ale musím konstatovat, že opak je pravdou. Letošní iCON byl skvěle zorganizovaný, ani v nejmenším neztratil nic na nadšenectví ani skvělé atmosféře a v neposlední řadě přišlo asi nejvíc aktivních návštěvníků ze všech ročníků. Byl to den a půl nekonečné komunikace, potkávání skvělých lidí, konzultací a zpětné vazby. Díky všem a smekám.


Z pohledu vystavovatele

Letošní iCON jsem měl možnost vnímat asi ze všeho nejvíc jako vystavovatel. Náš fotoateliér Fripita byl celou sobotu a většinu nedělního dopoledne v obležení návštěvníků. Hodně určitě udělal náš mega Sketchnote o rozměru 3x2 metry a dvě soutěže, kterých se zúčastnila skoro stovka návštěvníků. Odprezentovali jsme i Apple kurzy a fotoexpedice Ilumio díky 4K kinu. V tom jsme srovnávali obraz z 30" 4K displeje Dell (zapůjčeného od CESNETu) a Apple iMacu 5K (zapůjčenému od iSetos). Studiovou techniku jsme měli od skvělých přátel z Fomei.


S ostatními vystavovateli jsme se shodli na tom, že počet návštěvníků a zejména jejich aktivita byla největší ze všech ročníků. Zároveň musím smeknout i před produkcí a organizací akce, která letos, aspoň pro nás, klapla bez nejmenších problémů.


Z pohledu Apple fandy

Bohužel jsem neměl moc prostor se věnovat iKonferenci, takže jediná osobnost, se kterou jsem měl možnost trochu víc komunikovat byl Mike Rohde. Sketchnoting sice není úplně můj šálek čaje, ale příjemně mě překvapilo, že Mike měl odpovědi na všechny mé otázky a dokonce i na všechny moje provokativní otázky. Nikomu nic nevnucoval, nebyl nijak militantní ve svých názorech a nabízel řešení. Přestože kreslím jak postižený, přiznám se, že jsem se nechal trochu strhnout.


Co se týče iFestivalu, kterého jsme se účastnily, tak ten mě nadchl. Hlavní pódium bylo v obležení a to, co jsem měl možnost vidět, bylo zajímavé a dobře odprezentované. Tomáš Tesař se stal překvapivě dobrým moderátorem, a to jsem ho vždy považoval spíš za introverta.


A kdybych měl vypíchnout několik produktů, které mě zaujaly, tak by to byla rozhodně kniha o Sketchnotingu od Jan Melvil Publishing, batoh od Leitze, kterému jsem neodolal, super prezentace robotů od Ingredi nebo hi-tech chirurgické pracoviště. Bylo toho samozřejmě mnohem víc, Easystore mi třeba nasadil minikamerku Narrative, jejíž výstup můžete vidět zde a já si pořád vnitřně hledám postoj k tomu, zda chci nebo nechci mít takto zdokumentovaný život :)



Těším se na příští rok

Když to shrnu, tak jsem z iCONu 2015 nadšený a těším se na příští rok. Ukázalo se, že všichni organizátoři i návštěvníci mají chuť se takto scházet, takže asi nejtěžší bude najít nové ústřední téma. Osobně bych se přimlouval o něco z multimédií, protože sebeorganizace už bylo celkem hodně, ale rád se nechám překvapit.

24 dubna 2015

První fyzická zkušenost s AppleWatch

Chytré hodinky od Applu na sebe upoutaly pozornost celého vyspělého světa. Už jen fakt, že zcela neobvykle se Apple rozhodl odhalit základní informace již v loňském roce, a pak nechat zákazníky čekat skoro půl roku, z nich dělá něco neobvyklého. Možná chtěl Apple dodat svým prvním chytrým hodinkám punc exkluzivity, možná jsou za vším zcela pragmatické důvody. To vám opravdu říct nedokážu. Nicméně na jejich prodej v ČR si budeme muset ještě pár měsíců počkat, takže jsem využil cesty do Londýna, abych si je vyzkoušel v praxi. Zde je několik postřehů.



By appointment only

Hodinky se dnes začaly prodávat na šesti vybraných trzích, ale prodejní model se výrazně změnil. Už žádné fronty před obchodem, ve kterých skalní fanoušci značky dávají na odiv svou oddanost. Dokonce, pokud si chcete v AppleStore nebo u pečlivě vybraných prodejců hodinky vyzkoušet, musíte si dopředu objednat online schůzku s prodejcem. To jsem udělal a na Regent street na mě čekal nevšední zážitek 23. 4. v 11 hodin tamního času.

Když jsem přišel, slečna si mě odvedla ke speciálnímu pultu, na kterém jsou napevno připoutané hodinky, které si může prohlídnout každý příchozí zákazník. Přiložila k němu svůj iPhone a otevřel se šuplík, ve kterém byly jednotlivé modely ve verzi “zákazník smí vyzkoušet na vlastní ruce”. Po krátké debatě jsme se dobrali k tomu, které hodinky vyzkouším jako první, a pak přišla trochu nečekaná otázka “nevadí, když se dotknu Vašeho zápěstí”? Politická korektnost mě vždy přivádí k úsměvu. A hodinky mi byly následně správně umístěny na ruku. A to je první postřeh. Pokud chcete AppleWatch používat “správně” musíte mít hodně utažený řemínek, abyste dobře cítili vibrace a správně nastaveno, jestli jsou hodinky na pravé či levé ruce.

AppleWatch po hardwarové stránce

První dojem z AppleWatch Sport? Jsou mnohem menší a lehčí, než bych čekal. Jsem poslední dva roky zvyklý pouze na Fitbit, přesto jsem měl z hodinek stejně uvolněný pocit. Gumový pásek působí možná trochu lacinějším dojmem, než bych předpokládal z dokonalých fotek. Naopak samotné AppleWatch jsou opravdu nádherné. Jde o unikátní kousek hi-techu a věřte mi, že vím o čem mluvím. Všechny ostatní chytré hodinky, a že jsem vyzkoušel přes 10 různých značek, jsou proti nim východoněmecké digitálky “ze žlutého kovu”. Vynikající skvěle čitelný displej, precizní tvary a dílenské zpracování, opravdový pocit luxusu.

Osobně by mi vůbec nevadilo, kdyby vetší verze byla ještě větší, takže jsem upřímně rád, že mám objednaný 42mm model. Menší hodinky jsou z mého pohledu jednoznačně ženskou verzí. Jak stříbrná, tak tmavě šedá verze vypadají skvěle. Zkoušel jsem i vyšší model s magnetickým řemínkem a i ty jsou super. Zlatý model jsem decentně odmítl. Nejen že je mimo moje finanční možnosti, ale upřímně bych o něj ani nestál.



AppleWatch z pohledu ovladatelnosti

Měl jsem možnost zkoušet hodinky pouze se systémovými aplikacemi, takže berte toto hodnocení trochu s rezervou. Můj strach ze zmatenosti uživatelského rozhraní se ukázal zbytečný. Boční tlačítko vyvolává seznam přátel, což dává smysl. Digitální korunka funguje jako Home tlačítko a zároveň ovladač pro zoom či rollování. Na můj vkus je hodně citlivá, ale možná mám jen příliš velké prsty. Ovládání dotekem je naopak mnohem přesnější, než bych čekal. Je to způsobeno tím, že force touch znamená opravdu silně zatlačit na displej, takže jej hodinky snadno rozpoznávají od běžného dotyku. Reakce na pohyb ruky také šlapala na jedničku, a dokonce ani výběr z mikro ikonek v hlavním menu mi nedělal problém.

AppleWatch a jejich funkce

Nejmíň toho dokáži říct o smysluplnosti a chytrosti hodinek. Systémové aplikace nijak nepřekvapí a nepřináší v podstatě nic nového. Dovolím si tvrdit, že čisté hodinky působí hloupějším a nudnějším dojmem, než jsem čekal. Oklikáte ikony a minimálně já jsem se dostal během 15 minut k pocitu “a co dál”? Ten by měly vyřešit aplikace třetích stran, které ve výsledku spolu s výdrží baterie rozhodnou o tom, kolik budou dávat AppleWatch smyslu. Osobně si myslím, že bude nějakou dobu trvat, než vývojáři najdou ty správné cesty, jak AppleWatch využít, a zlepšit tak život uživatelů. Ono totiž nestačí změnit chování uživatele, ale je také potřeba, aby šlo o změnu k lepšímu :)

Můj celkový dojem?

AppleWatch se mi designově opravdu líbí. Jsem vážně rád, že jsem si nakonec objednal tmavé s tmavým páskem, působí lépe než barevné pásky. Ovládání Apple evidentně věnoval hodně času a pozornosti a vyplatilo se. S hodinkami se dobře manipuluje. Velkou neznámou však zůstává, jak budou hodinky zvládat zátěž při instalaci většího množství aplikací. Jaká bude reálná výdrž baterie a hlavně, jak se s novým typem zařízení vypořádají vývojáři. Stejně jako u iPhonu první generace rozhodně nejde o produkt, bez kterého nejde žít. Na druhou stranu jsem odcházel s dobrým pocitem, že se Applu opravdu podařilo udělat produkt, který je hezčí, ovladatelnější a rozhodně důstojnější, než co zatím nabízí konkurence. Těším se, až budu mít možnost hodinky vlastnit a reálně používat. Bohužel v UK se zatím na prodejnách neprodávají a čekací doba na doručení domů je již víc jak měsíc. Prostě Applu se opět vydařila hra na exkluzivní produkt, ať už si o tom myslíme cokoli.

Z druhé strany. Pokud se cítíte být ošizeni faktem, že nemůžete jít a hodinky dnes koupit, tak nezoufejte. Evidentně bude trvat nějakou dobu, než se odladí opravdu spolehlivé a smysluplné verze aplikací pro AppleWatch a můžeme si hrdě říkat, že nebudeme testovacími králíky :). 

  

06 ledna 2015

Pět N pro přežití v letecké dopravě

Jsem aktuálně na cestě z Prahy do Las Vegas na konferenci, kde budu představovat náš nový startup Fripito, na což jsem vážně pyšný a je to pro mě velice důležité. Přesněji řečeno jsem teď ve Vancouveru v Kanadě na letišti. Nedává vám to zeměpisně smysl? Z původně jednoduché cesty se nakonec vyklubalo skoro dvoudenní martýrium s trasou Praha - Londýn - Amsterdam - Vancouver - Los Angeles - Las Vegas, a to všechno kvůli nepřízni počasí v Londýně. Ano, může se to stát. Zruší vám let, máte zpoždění a už se vezete. Pokud je příčinou počasí, tak se o vás sice letecká společnost nějak postará, ale na kompenzaci můžete zapomenout a to, jak se k vám bude letecká společnost chovat, záleží primárně na vás. Proto jsem sepsal toto jednoduché patero rad.

1. Nepanikařte! Myslete hlavou.
V okamžiku, kdy nastane problém a vy se o něm dozvíte, budete mít tendenci začít co nejrychleji sbírat informace a situaci řešit. To paradoxně nemusí být nejlepší strategie. Nastane-li problém, zejména pokud je větší a týká se stovek pasažérů, nějakou chvíli trvá, než je možné jej efektivně řešit. Rozhodně nedejte na informace typu "jedna paní povídala" šířící se davem zmatených turistů a často ani informace od lidí z letecké společnosti nemusejí být korektní. Né, že by vás záměrně chtěli mystifikovat, ale improvizují, situace se mění a komunikace mezi různými složkami většinou nefunguje. Takže pokud vám někdo něco říká, použijte zdravý rozum a zeptejte se sami sebe: Dává to smysl? Jaké mám možnosti a hlavně jaké mám priority? Chci rychlé řešení? Potřebuji se dostat do cíle rychle nebo pohodlně? Jaké mám možnosti ověřit to, co se děje?

V dnešní době není problém ověřit online, jestli letadlo, které zdánlivě nestíháte, nemá náhodou také zpoždění. Můžete si dokonce najít alternativní spojení sami. Není problém zjistit počasí, letištní status, telefonní čísla, cokoli.

2. Nenechte se odbýt
Základem úspěchu je nenechat se odbýt. První, na co určitě narazíte, je posílání od čerta k ďáblu. Mě například z transfer desk v tranzitu poslali mimo tranzit, protože tam bude míň lidí (nebylo). Odsud mě poslali do přízemí, kde jsou kolegové, kteří vědí (nevěděli). Ti mě poslali do 3. patra do sekce E, kde to určitě vyřeší (nevyřešili a fronta byla na cca 3 hodiny). A to byl okamžik, kdy jsem se konečně probudil, došlo mi, co se děje, došel do rohu odbavovací haly k Business odbavení, a tak dlouho trval na svém, až se o mě někdo postaral.

Druhý oblíbený problém je kategorie výmluv "To nemohu udělat", "Systém to neumožňuje", "To kolegové někde jinde", případně "Na to nemám oprávnění". Všechno jde, když se chce. Člověk, který stojí před vámi v uniformě letecké společnosti, je zástupcem letecké společnosti a pokud nemá oprávnění, tak ať zavolá někoho, kdo jej má. Hodně záleží na tom, na koho narazíte. Všechno a všude je o lidech. Moje osobní zkušenost je taková, že pokud někdo nechce pomoci, tak většinou nepomůže a jediným řešením je vyžádat si někoho jiného, který je ochotnější.

A ta nejzásadnější chyba, kterou můžete udělat, je nechat se uchlácholit slibem, že problém vyřeší někdo jiný, později. Čas je proti vám, místa v následujících letech ubývají a to, že vám někdo něco slíbí neznamená, že se to pak stane.

Na letišti jsem dostal ubytování a telefonní číslo, na kterém mi "večer kolegové změní let na zítřejší". Byl jsem unavený, na letišti bylo dalších několik set zoufalců a já nechtěl prudit, tak jsem souhlasil. Z hotelu jsem volal na uvedené číslo víc jak hodinu, abych se dozvěděl, že vlastně už žádné volné lety nejsou a v Londýně budu muset čekat následující 2 - 3 dny! A tak jsem nelenil, vrátil se z hotelu na letiště, našel si alternativní spoj s jinou leteckou společností, našel ochotnou pani a po cca hodince jsme dokázali přebookovat můj let na následující ráno. Všechno jde! Jen se nesmíte nechat odbýt. Jediné, co má v těchto situacích cenu, je vytištěná letenka či voucher v ruce. Vše ostatní není řešení, jen snaha zvládnout nápor žadatelů a rozprostřít jej v čase.

3. Nic neplaťte ze svého
Jakmile nastane problém z jakéhokoli důvodu, který jste nezavinili, musí se o vás letecká společnost postarat. Na všechno jde vystavit voucher, ale pokud si o něj neřeknete, tak jej občas nedostanete. Po chvilce vyjednávání jsem dostal vouchery na transfer do hotelu, hotel, večeři, snídani, transfer zpět na letiště. Řada cestujících si ale transfery platila sama, někteří nedostali večeři atd.

Pokud vám bude někdo z letecké společnosti tvrdit, že máte něco platit ze svého, schovat si účtenky, a pak vám je někdo proplatí, tvrďte, že nemáte peníze nebo cokoli jiného. Letecká společnost se o vás nakonec postará a vy si ušetříte několik týdnů řešení kompenzací.

4. Nebuďte agresivní
Zaměstnanci leteckých společností jsou lidé stejně jako my, nemohou za to, co se právě stalo a pravděpodobně jsou přepracovaní a nadávalo jim už několik lidí před vámi. Čím dokážete být příjemnější, tím nápomocnější oni budou. Čím budete agresivnější, tím pravděpodobněji se na vás vykašlou a v horším případě zavolají ostrahu.

Osobně vždy začínám příjemným pozdravem, úsměvem a pózou zoufalého cestujícího, který potřebuje zachránit od profesionála. Pokud se mi na cokoli dostane odpovědi NE, odvětím, že to chápu, že vím, že je to těžké a oni za to nemohou, ale já opravdu musím a potřebuji to, co potřebuji. Pokud následuje výmluva nebo další ne, odvětím úsměvem a zopakováním, že to chápu, ale ze to potřebuji a žádám návrh řešeni a tak stále dokola. Je to psychologická hra, kdo vydrží déle. Pokud zvádnete být neagresivně asertivní, tak to zafunguje. Pokud to nevydržíte a utrhnete se, je konec :(

5. Nevzdávejte se
Jde-li o jedno zpožděné letadlo, tak většinou řešení přichází snadno a celkem rychle. Pokud z nějakého důvodu skoro na den zavřou letiště, situace se samozřejmě komplikuje a je jasné, že kapacita letadla není neomezená a přes některé věci vlak nejede. To ale neznamená, že se máte vzdát. Pokud něco nejde, určitě existuje nějaké jiné řešení. Je dané letiště zavřené? Tak hledejme nějaké jiné poblíž či jiný způsob dopravy. Je letadlo plné? Tak hledejme jiný spoj. Nemá vaše letecká společnost volná místa? Může vás posadit do jakéhokoli letadla jiné letecké společnosti bez ohledu na to, z jaké je aliance, pokud ji přesvědčíte o tom, že je to nezbytné. Nefunguje cílové letiště? Hledejte jiné poblíž. Vždy záleží jen na vaší vytrvalosti, zda a jaké řešení se najde.

Závěrem
Co víc dodat? Potřeboval jsem se dostat na konferenci v Las Vegas stůj co stůj co nejdřív bez ohledu na diskomfort, což jsem nakonec zařídil. Bylo to náročné, sám jsem udělal řadu chyb, kterými jsem si to zkomplikoval, tak snad vám tento článek pomůže se jich vyvarovat.

Jsem přesvědčen o tom, že je malý zázrak, že letecká doprava dokáže odbavit tolik cestujících po celém světě, kolik jich odbavuje. Na druhou stranu nečekejte, že všechno bude dokonalé. Letecké společnosti mají stejné problémy a chyby jako kdokoli jiný a v tom obrovském objemu se nějakých 200 pasažérů s problémem celkem ztratí. Je důkežité si uvědomit své priority a rozhodnout se, co je pro vás důležité, a jít si za tím. A mimochodem, existuje řada pojištění, která kryjí náklady spojené se situacemi, které neřeší letecká společnost. To se týká zejména problémů, které vzniknou v důsledku opožděného příletu do cílové destinace.

01 září 2014

Seznamte se, říkáme mu “Prcek”

Vím, že inzeráty na prodej ojetých automobilů se píší trochu jinak. Vymyslíte si pár superlativ, stočíte tachometr a trochu vyretušujete fotky. Ale tohle není ten případ. Prcek je pro nás něco jako člen rodiny a víc než o peníze nám jde o to, aby si našel nového majitele, který jej ještě upotřebí. Upřímně bych si ho nejraději nechal, ale 2 dospělí a 3 až 4 děti se do něj opravdu nacpat nedá. Takže k jeho životopisu:

Prcek se třídvéřový Ford KA vyrobený v roce 1998. Ano, dnes je v provozu patnáct let a za tu dobu má ujeto cca 113 000km. Na druhou stranu vás mohu jakožto druhý majitel ujistit, že já i můj předchůdce (hodný postarší pán z České Lípy), jsme se o nej v rámci možností starali co nejlépe. Motor má objem 1299cm2 a je to benzíňák. Dle mé zkušenosti se spotřeba pohybuje mezi 7 až 9 litry na 100km podle toho, jak budete řídit. Na svou dobu má solidní výbavu: elektronicky stahovaná přední okna, dálkově ovládaný centrál předních dveří, střešní okno, rádio.

Prcek má za sebou jednu drobnější nehodu při parkování, je na něm adekvátně vidět věk a sem tam je vidět na karoserii rez. Přestože teď tři měsíce stál, je pojízdný. Koupili jsme mu fungl novou baterii, má dva roky staré zimní gumy a letos dělané brzdy, přesto by si určitě zasloužil dolití kapalin apod. Na poslední technické kontrole byl 28.5.2014, takže má platnou technickou i emise.

Pokud chcete být jeho novým majitelem, tak není problém dohodnout jeho vzevrubnou prohlídku a projetí. Parkujeme na Praze 4 Chodov. Prodej bychom rádi vyřešili jednoduchou smlouvou o prodeji, předáním peněz a okamžitým odhlášením na nového majitele tak, abychom celý proces nekomplikovali. Dokážeme být flexibilní a vyjít vstříct, ale nechceme věc komplikovat a nechceme dávat prcka do bazaru. Cena je 9 999Kč + poplatky za převod jdou za vámi.


Chcete ho?

26 srpna 2014

Tři bratři - děsivý odraz naší společnosti?

Myslím, že jsem celkem tolerantní, dokonce by se dalo asi říct, že i nenáročný divák. Bez problémů zvládám bezduché akční filmy a horory, mohu se v klidu dívat na romantické příběhy a opravdu rád chodím se svými dětmi i na dětské pohádky včetně těch kreslených od Disneyho. Dnešní absolvování Tří bratři od pana Svěráka mě však absolutně zdrtilo. Opravdu jsme klesli tak hluboko?

Když úvodní titulky pohádky osvětlilo obrovské logo TV NOVA zahodil jsem poslední svá očekávání. Pány Svěráky mám rád a některých jejich filmů si vážím jak pro zpracování, tak i pro inteligentní humor. Chápu, že Tři bratři jsou “pohádka pro nejmenší”, ale pokud tím nemyslíme kojence ve věkové kategorii Teletabies, tak tohle je vážně tragédie. I když možná je to dokonalá ukázka toho, jak se dnes v Čechách dělá zábava pro masového diváka TV Nova.

Základem úspěchu je nesnažit se vymyslet nějaký příběh nebo děj, ale prostě a jednoduše vykrást něco osvědčeného. A tak tři bratři nejsou ničím jiným než hloupým převyprávěním tří klasických českých pohádek, které do sebe zcela násilně propojuje trojice hlavních hrdinů. Proč zrovna tří? No jedna by byla ubohým remakem, dvě jsou víc než jedna a tři jsou prostě Adidas.

Bohužel vměstnat tři pohádky do jedné znamená zjednodušit příběh, a tak z pohádek zbyla jen nejzákladnější příběhová torza. Šípková Růženka utrpěla asi nejvíc, protože ji bylo potřeba doplnit dostatečně velkým prostorem pro exhibici pana Lábuse. Červená karkulka dostala zase na frak kvůli propojení příběhů. Takže myslivec je vlastně jeden z bratrů hledající nevěstu, a přestože je červené karkulce odhadem tak deset let, zamiluje se do ní a po zachránění si ji u rodičů zamluví s tím, že si ji vezme hned, jak bude větší. A na závěr Maruška a dvanáct měsíčků, u které kulisy a kostýmy víc připomínají Mrazíka? U té je asi druhou nejsilnější postavou kráva, které si chodí Maruška stěžovat a která ji na závěr radostně doprovází klusajíc závějemi na veselku :(

Aby toho nebylo málo, celá pohádka se snaží stavět na české zálibě v muzikálech, takže je ze 2/3 recitována v tupých verších úrovně rýmovaček ze základní školy v nekonečném rytmu um-ca-ca -um-ca-ca. Asi i Vašek a Eva by se zastyděli za neuvěřitelně prvoplánové rýmovačky, u kterých se pro děti každá věta opakuje 2x a ty povedenější pro jistotu 6x. Trochu to připomíná Cimrmanův absolutní rým.


A co říct závěrem? Pohádka je přehlídkou českých dožívajících hereckých hvězd, z nichž žádná nedostala možnost předvést cokoli ze svého umu. Ani zvučná jména komunistické éry, ani soudobá popová hvězdička nemění nic na ubohosti a nesmyslnosti celého počinu. Když v závěrečné scéně desetiletá Červená karkulka zamilovaně vzhlíží na myslivce, který je vlastně bratrem Honzy z Šípkové Růženky a v tom okamžiku i králem žehnajícím dalšímu bratrovi, jež pro změnu sbalil Marušku, říkám si, že si asi víc nezasloužíme. Ani Ein Kessel Buntes by nám to nenaservíroval lépe a pejsek s kočičkou by toho nenamíchali víc. Je mi smutno z toho, že jsem Čech a že asi tak milión lidí v téhle republice bude tuhle slátaninu bezesporu sledovat na Vánoce a mít pocit sváteční atmosféry :( Styďte se pane Svěráku!

Více o pohádce Tři bratři na ČSFD.

27 května 2014

Nový Pixelmator 3.2 Sandstone

Pixelmator je stále populárnější grafický editor na Macu, který se může pochlubit aktivním vývojem.  Minulý týden byla uvedena verze 3.2 s kódovým označením Sandstone. Jde o bezplatnou aktualizaci, která je šířena prostřednictvím MacApp Storu. Kromě oprav a úprav uživatelského rozhraní přináší nové funkce. Co všechno se Pixelmator nově naučil?

Nový Repair Tool
Z mého pohledu nejdůležitější a nejpřínosnější změnou je zcela přepracovaný Repair Tool. V Pixelmatoru šli do sebe, přečetli si emaily od uživatelů a správně vyhodnotili, že právě v retušování mají asi nejvíc co dohánět ve srovnání s Adobe Photoshopem. Klonovací razítko funguje, jak má, včetně náhledu cílové oblasti, a tak volba padla na přepracování automatizovaného Repair Toolu. 

Ovládání zůstalo stejné. Nastavíte velikost štětce, označíte oblast, která má zmizet, a pak počkáte pár sekund. Nový nástroj nejprve analyzuje označenou oblast a její okolí. Následně zvolí, odkud se bude kopírovat a provede jasové a barevné korekce vzoru. Na závěr jej prolne do označené oblasti. Po týdnu testování musím vývojáře Pixelmátoru pochválit. U menších a středních oblastí funguje nástroj stejně dobře jako technologie Content Aware Fill od Adobe. U větších oblastí občas zvolí nevhodnou zdrojovou oblast, ale i tak je to velký krok kupředu. Díky novému Repair Toolu je retušování v Pixelmatoru znatelně rychlejší.



Podpora 16bitů na kanál
Další novinkou je plná podpora 42 bitové hloubky barev (3 x 16). Pixelmator se v mnoha ohledech snaží odpovídat na požadavky špičkových profesionálů a zbavit se image programu pro domácí uživatele. Po nativní podpoře nových Maců Pro je 16 bitů na kanál dalším krokem tímto směrem. Pro běžnou práci jde o zbytečný luxus, ale pro špičkové úpravy jde o krok kupředu.



Zámek vrstev
Praktickou drobností je možnost zamykat vrstvy proti úpravám. Při rozsáhlejších projektech stačí kliknout na zámeček a máte jistotu, že si omylem ve vrstvě něco nesmažete či nepřepíšete.



Převod výběru na tvar

Poslední novinkou je nová možnost převést libovolný výběr (selection) na tvar (shape). Díky této nové funkci se práce s vektory v Pixelmatoru posunuje na novou úroveň. Pixelmator zůstává i dál bitmapovým editorem, ale možnost snadno vytvářet vektorové tvary zrychluje práci.


Celkově se Pixelmator zase o malý kousek posunul zejména směrem k vyšší efektivitě. Už nějakou dobu je to skvělý nástroj, který dokáže uspokojit potřeby většiny uživatelů. Pokud se o něm chcete dozvědět víc a naučit se s ním pracovat, můžete se stavit na mém kurzu.

11 května 2014

iPod pro plavce od Under Water Audio

Na veletrhu CES 2014 jsem shodou okolností narazil na společnost Under Water Audio, která nabízí řešení pro plavce, kteří chtějí plavat a zároveň poslouchat muziku. To co mě na této společnosti zaujalo nejvíc, je fakt, že nevyvíjeli žádný svůj proprietární MP3 přehrávač, ale upravili klasický Apple iPod Shuffle 4.generace. Ten je opatřen speciální nanovrstvou, která umožňuje se s iPodem ponořit do hloubky až 3 metrů. K tomu jsou dodávána speciální plavecká sluchátka, což vytváří komplet, který skvěle funguje. V USA je součástí balení i vazelína a voucher na 30 minut hudby zdarma.



Kompletní řešení pro plavce
Já osobně jsem zvolil variantu černého 2GB iPodu Shuffle (4.generace) a bílých plaveckých sluchátek. Upravený iPod vypadá stejně jako klasický s tím rozdílem, že tlačítka reagují s trochu větším odporem. Nicméně si zachovává svůj původní design, hmotnost i vlastnosti.

Sluchátka jsou špunty do uší, které jsou speciálně upraveny pro plavní. Kabel je zkrácen na necelých 30 cm s tím, že zbývající metr je k dispozici jako prodlužovák, který je součástí balení. Ve zkrácené verzi můžete iPod umístit na gumu plaveckých brýlí a kabel vám nepřekáží. Plavkyně mohou využít ramínka plavek. Samotné špunty do uší jsou dodávány ve čtyřech velikostech a mají tvar stromečku, aby dobře držely v uších. 

Jako další příslušenství jsou přibaleny záušníky pro lepší uchycení sluchátek a jedny klasické špunty pro běžné nošení.




Poslech hudby ve vodě v praxi
Musím říct, že jsem z poslechu hudby při plavání nadšený. Když se ponoříte pod hladinu, tak vás obklopí ticho, do kterého se nádherně rozléhají jednotlivé skladby. Je to takřka až magický zážitek připomínající filmový svět.

Ovládání iPodu i ve vodě je úplně v pohodě. Funguje přesně, bezproblémově a prakticky bez omezení. Výrobce pouze doporučuje nepoužívat náhodné pořadí skladeb, což je vzhledem k stylu pohybu logické.

Kvalita zvuku sice není na úrovni Hi-Fi repro soustavy, ale mě osobně velmi příjemně překvapila. Když si uvědomíte, že celý set iPodu a sluchátek stojí cca 165USD, je poměr výkon/cena vynikající.

Jediné, co bych sluchátkům vytkl, je fakt, že není viditelně označená levá a pravá strana, přestože jsou sluchátka tvarovaná. 



Hodnocení
Z celého řešení Under Water Audio jsem nadšený. Samotná iPod Shuffle je super přehrávač a ve vodotěsné úpravě je o to praktičtější. Mimo vodu osobně používám sluchátka Klipsch X10i, která jsou přeci jen kvalitativně jinde, ale kvalitou zvuku pod vodou jsem velice příjemně překvapen. Sluchátka skvěle drží v uších, ovládání je bez problémů a po čtyřech týdnech intenzivního používání je vše stále funkční i přes velmi nevybíravé zacházení.