22 února 2017

Dá se běháním zhubnou?

Kdyby platilo, že běhání = hubnutí, běhala by asi ochotně většina populace. Obávám se ale, že tak přímočaré to není. Jedním z důvodů proč jsem začal běhat byla snaha přestat tloustnout, což se povedlo. Pak logicky přišla nová meta - zhubnout, což se mi zatím nedaří. Nejsem žádný specialista na diety a hubnutí, přesto jsem vypozoroval několik zákonitostí.


17 února 2017

Nevěřte Influencer bullshitům

Nedávno jsem psal článek o travel bloggerech a influencerech. Byla to moje reakce na jinak skvělý kurz Travel Geekery, ve kterém mi trochu chyběla tvrdá fakta. Rád bych se na tomto místě Veronice omluvil, protože její kurz byl zlatý proti tomu, co předvádí PR oddělení agentury Get Boost. Rozumím tomu, že prodat české Youtubery velkým inzertním klientům chce trochu invence a leštění, ale opravdu jim zbaštíme všechny bullshity?

15 února 2017

Počasí a moje běhání

Přiznám se, že určitě největší vliv na mojí běžeckou morálku má počasí. Když je hezky, svítí sluníčko a je rozumná teplota, tak je radost vyběhnout. Když je zataženo, prší, fouká nebo je zima, tak by ani našeho psa nevyhnal a se mnou to není o nic moc lepší. Co s tím?

14 února 2017

Potřebujete běh měřit?

Když jsem začal běhat, rozhodl jsem se, že na to nepůjdu příliš věděcky, nebudu si kupovat super outfit, speciální boty, běžecké hodinky apod. Prostě jsem chtěl začít něco dělat pro svou kondici a přišlo mi směšné začít nakupováním doplňků. Určitě to znáte ten pocit, když potkáte vystylovaného běžce či golfistku a v zápětí zjistíte, že jim jde o pózu nikoli o sport. Samozřejmě jsem to úplně nevydržel, ale předsevzetí tu bylo!

05 února 2017

Proč jsem se přihlásil na půlmaraton?

V zásadě nejsem příliš sportovní typ. Mám rád pohyb, ale nikdy jsem nedělal žádný vrcholový sport a považuji se spíš za intelektuála, možná kavárenského povaleče či chceteli Ajťáka. Takže přihlásit se na půlmataron bylo rozhodnutí, které možná řadu lidí překvapilo. Vzhledem k tomu, že mám běžet za 2 měsíce, rozhodl jsem se o tom trochu blogovat a třeba někoho inspirovat :)

02 února 2017

Je dobrý travel blogger jednorožcem cestovního ruchu?

Včera jsem ze zvědavosti zašel na workshop Veroniky Hradilikové (travelgeekery.com) o tom, jak pracovat s Travel bloggery. Je to pro mě takový fenomén v mnoha ohledech. V první řadě už asi rok hledám sílu a čas začít se svým vlastním pravidelným travel bloggem, což je pořád ve fázi příprav. Zároveň v rámci projektu Fripito se s travel bloggery, těmi zahraničními, snažíme pracovat a naše zkušenosti jsou řekněme převážně neuspokojivé. Za travel bloggera se považuje kde kdo, statistiky se často fixlují, followeři nakupují a kvalita spolupráce je velice proměnlivá. A tak jsem si šel poslechnout co dělám špatně.

24 ledna 2017

První pocity z nového Macbooku Pro 2016 CTO

Jak jistě víte, tak zamrzlo peklo, hnuly se ledy v Číně a po mnoha měsících čekání jsem se dočkal nového Macbooku Pro 2016. Nechal jsem si postavit variantu na míru (CTO), takže jsem se těšil jak malý Jarda. Mám jej pět dní a rád bych se podělil o první pocity.

17 ledna 2017

Co vědi na Havaji o České republice?

Když cestuji, zajímá mě, co místní vědi o nás. Za poslední 2 týdny jsem vzal na Havaji asi desítku místních stopařů, většinou mladých, a mluvil s cca třemi desítkami místních. Obecně mohu konstatovat, že situace na Havaji je podobná, jako jinde na venkově v USA. Většina z místních zamrzla u pojmu Czechoslovakia, což tuší, že je země a Czech republik nedokáží ani napsat (spelling). Taky proč by měli. Většina z nich cestuje vyjímečně a maximálně na sousední ostrov. Cesta na pevninu "mainland" je pro místní něco jako pro nás cesta na Havaj - tedy svátek.

Jak si levně užít Havaj?

Havajské ostrovy jsou z pohledu středoevropana v zásadě tropický ráj na druhé straně zeměkoule. Z toho logicky vyplývá, že náklady na dovolenou na Havaji budou vyšší než v Hurgádě či Bibione. Tak to je! Pokud to někoho překvapuje, nemá smysl aby dál četl a doporučuji se vrátit ke čtení letáků z Lidlu. Na druhou stranu, o Havaji se často hovoří jako o extrémně drahé destinaci, což nemusí být úplně pravda. Vše je o dobré přípravě a načasování.

Jak vybrat termín pro cestu na Havaj?

08 ledna 2017

CES2017: Jak by mohlo vypadat Czech demo na CES 2018

CES 2017 končí, šlo o 50. ročník, který se do dějin zapíše nejen tímto kulatým výročím, ale i faktem, že zde poprvé byla oficiální česká sekce v Eureka parku. CzechInvest v rámci programu CzechDemo podpořil vybrané start-upy ( Oscar TechSix Guys LabsXTND a PIXBUF ) a pomohl jim dostat se na největší veletrh spotřební elektroniky. Škarohlíd by mohl říct, že účast pouze 4 projektů v nevzhledných, nejednotných stáncích ve sklepě u záchodů s nejasnými pravidly výběru a řadou zmatků nebyla příliš důstojná, ale pochopme, že nejsme tak vyspělá země jako Francie, Holansko, Kanada, Izrael nebo třeba Ukrajina.

Rozumějme si dobře. Nechci kritizovat letošní počin CzechInvestu, naopak jsem rád, že se Česká republika odhodlala něco takového zkusit! Když se něco dělá poprvé, málo kdy je to dokonalé. Navrhuji se s z letošního ročníku poučit a navrhnu scénář pro ročník 2018. Pojďte se zasnít se mnou.


07 ledna 2017

CES2017: Trendy, novinky a překvapení

CES je největší veletrh spotřební elektroniky na světě. Letos slaví 50. ročník a jak je zvykem, probíhá na začátku ledna v Las Vegas. Mám možnost zde být již po desáté, takže mohu celkem dobře porovnat, jak se vyvíjí jak veletrh, tak i spotřební elektronika jako taková. Pokusil jsem se shrnout své postřehy a pocity po 3 dnech na veletrhu.


CES 2017: Největším problémem spotřební elektroniky je dnes její uživatel

Na veletrh CES 2017 do Las Vegas jezdím již deset let. Protože jde o největší prezentaci spotřební elektroniky na světě, je to ideální příležitost sledovat trendy, posun technologií a také změny v uvažování celého průmyslu.

05 ledna 2017

Jak se mění CES a spotřební elektronika vůbec?


Na CES do Las Vegas jezdím už přes deset let. Jde o největší veletrh spotřební elektroniky na světě, který letos slaví 50. ročník. Za tu dobu se změnil veletrh a hlavně se změnil svět a smysl spotřební elektroniky. Dovolím si takové zamyšlení z pohledu posledních 10 let.

06 listopadu 2016

Jak se plave s Apple Watch 2?

Již první generace chytrých hodinek od Applu byla celkem slušně odolná vůči vodě. Mnohokrát jsem s nimi zmokl, několikrát se osprchoval, ale plavání bylo mimo jejich možnosti. Apple Watch 2 přidalo dostatečnou vodotěsnost díky nové konstrukci reproduktorů a WatchOS 3 přinesl i měření plavání. Jak to všechno funguje v praxi?


21 října 2016

Proč je tak těžké být dobrý lektor?

Na Photo Plus Expo do New Yorku jezdím s drobnými přestávkami už skoro 10 let. Nejdřív bylo mou motivací se něco naučit. Posléze se motivace změnila ve snahu nezakrnět, získat novou inspiraci a energii se posouvat dál. Letos máme za sebou zatím první dva dny přednášek. Viděl jsem vystoupení cca desítky bezesporu špičkových fotografů a jsem nadšený jako vždy. Opravdu nových věcí jsem se naučil jen pár, ale jsem plný nápadů a energie. Napsal jsem si hromadu námětů, jak změnit svoje vlastní workshopy a přednášky, aby byly lepší. Proto jsem koneckonců přijel.

27 září 2016

Jak Phone 7+ dorazil

Když Apple oznámil na Keynote začátkem září nový iPhone 7/7+, tak jsem zajásal. Mohli jste to konec konců vidět v přímém přenosu, když jsem spolukomentoval na Appliště.cz. Větší odolnost, výkon, lepší fotoaparát, rychlejší data, lepší výdrž baterky. To všechno jsem si přál. Absence audio jacku, ze které Radek Hulán nemůže spát mě nijak nezasáhla. Myslím si, že přechod na bezdrátové audio je nevyhnutelný a Apple mu jenom trochu pomohl. Navíc v balení je redukce Lightning - Audio, takže žádná katastrofa se neděje. Prostě to byla jasná volba - je čas na upgrade.

Proč iPhone 7+ 256GB

Důvody jsou pro mě dva. Jednak na iPhonu poměrně často čtu články a zrak už není co býval, takže proto plusko. Druham mi jde o fotoaparát. Nemyslím si, že by měl / mohl nahradit DSLR, ale duální optika je pro mě strašně zajímavý koncept a prostě chci vědět co z ní jde vymáčknout. A protože iPhone zvládá 4K video, protože mě baví timelapse a protože chci zkusit s iPhonem fotit do RAW, tak mi 256GB verze připadá jako jediná rozumná. Možná jsem megaloman, možná příliš podléhám marketingu Applu, ale chci z toho zařízení mít radost a ne pořád řešit co smazat. S iPhonem pracuji typicky několik hodin denně, takže si vědomě nezhorším komfort práce.

Vybalovačka

Jedna z věcí, která se mi na Applu líbí je neustálý pokrok. Je to vidět i na samotném balení. Krycí folie už se dá bez problémů sundat a nemusíte ji loupat jak pomeranč. Sluchátka jsou nově zabalena v papíru aby Apple redukoval množství použitých plastů a samozřejmě vše skvěle padne, lícuje, prostě radost. Koneckonců se můžete pokochat se mnou.




13 září 2016

Co čekat od Apple Watch 2?

První své Apple Watch jsem si pořídil hned po uvedení na trh. Bylo to v podstatě takové pudové rozhodnutí, jsem Apple ovce, a chtěl jsem vědět, co kluci v Cupertinu vymysleli. První dojmy byly rozpačité, čímž jsem se nikdy netajil. S příchodem WatchOS 2 se to trochu zlepšilo. A když jsem začal testovat beta verzi WatchOS 3, tak jsem se do Apple Watch doslova zamiloval. Trvalo to víc jak rok, ale nakonec jsme si sedli úplně skvěle a tak třeba tento čtvrtek poříádáme první českou konferenci o Apple Watch v ČR. Ale teď chci psát o Apple Watch 2.


Proč jsem je už objednal?

Nebudu vás napínat, už od prvního okamžiku, kdy to šlo mám v US objednané Apple Watch 42mm Nike +. Důvod? Apple se kupodivu úplně skvěle trefil do toho, co jsem od druhé generace očekával. První Apple Watch jsem nejvíc používal na vyřizování notifikací, zvyšování osobní efektivity a běhání. Nový procesor, větší baterka, lepší displej, lepší touch vrstva a lepší reproduktory jsou přesně to, co dává nové možnosti v prvních dvou oblastech. Vodotěsnost a GPS pak posunují Apple Watch v oblasti sportu ze segmentu “základní hračky” do segmentu “slušná zařízení”. Samozřejmě existují ještě vymakanější hodinky pro běžce, ale já jsem běžec rekreační a chci hodinky, které budou vhodné pro všechno co dělám, nejen sport.

No a nestydím se přiznat, že jsem nadšený z designu Nike + verze. Konečně sportovní design, který je zároveň dostatečně elegantní na to, aby to mohl člověk nosit pořád. 



Jaké jsou první reakce?

Podnikl jsem mini anketu mezi svými fandy na Twitteru. Odpovědělo celkem 369 respondentů, z nichž většina budou více či méně Apple fandové. 25% z nich se hlásí k tomu, že chtějí koupit Apple Watch 2. Stejné procento chce zůstat u první generace (20%) nebi ji dokonce pořídit (5%). Polovina respondentů nechce koupit Apple Watch.

Co z toho vyplývá? V první řadě to, že chytré hodinky stále nejsou pro každého, a že Apple Watch má poměrně dost úspěšné konkurence. Zároveň je vidět, že chuť nakupovat je větší, než tomu bylo při uvedení první generace. Důvěra zákazníků je u druhé generace vyšší a Applu se podařilo oslovit širší skupinu uživatelů.

Pokud se prodalo první generace cca 13 mil. kusů, což je jen odhad, čekal bych u druhé generace 2x až 3x tolik. A to vůbec není špatné. Proti miliardě prodaných iPhonů to sice není pecka, ale i první iPhone se prodával pomalu a hledal si důvěru trhu. Prostě i revoluce nějakou dobu trvá.

Těším se na Apple Watch 2!

21 února 2016

Zimní oblečení pro běh


Nejsem žádný specialista či snad profesionální běžec. Ale běhat mě baví a snažím se u toho přemýšlet. Takže se mi konečně podařilo vyladit oblečení pro běh při teplotách někde mezi 0 - 10° C. Když je tepleji, tak jdu to šortek a trička. Když ale klesne teplota pod 10 stupňů, tak moje psychika začne stávkovat a mám tendenci se příliš nabalit. Výsledkem logicky  je, že se přehřívám, šíleně potím a běh nestojí za nic. Nakonec se mi díky radám chytrých a zkušenějších podařilo najít kombinaci, která mi vyhovuje.



Oblečení

V případě oblečení jsem se rozhodl nešetřit a zvolit něco, co bude praktické nejen pro běhání, ale i pro běžné nošení, zejména na fotoexpedicích. Na doporučení jsem zakotvil u italské značky Montura, jejíž věci se mi nejen líbí, ale navíc fungují. Dokonce mi tak vyhovují, že jsem se stal jejich ambasadorem a jsem na to hrdý.

Prvním krokem bylo najít lehké a prodyšné kalhoty. Když je zima, tak běhat jen v šortkách není nejlepší na klouby a já bohužel opravdu nemám rád běžecké elasťáky. Jsou mi fyzicky nepříjemné a nikdy jsem ten pocit nepřekonal. Nakonec se jako řešení ukázaly extrémně lehké a funkční kalhoty Sprint Cover Pants

Co se týče vršku, tak základem je vrstvit a nepřehnat to. Mně osobně se osvědčila kombinace velice lehkého funkčního trička Run ten T-shirt, případně o něco teplejšího text seamless active T-shirt, mikiny a vesty. Mikina je úžasná v tom, že člověk nepotřebuje čepici. To je totiž další textilní součást, která mi při běhání vadí. Kapuce ji bez problémů nahradí, neztratíte jí, netáhne, prostě super. Po několika experimentech jsem skončil u Comfort hoody maglia, která je lehká, prodyšná a přitom tak akorát teplá. Vestu jsem naopak trefil na první pokus. Mira vest je nepromokavá, neprofoukne, má reflexní prvky a dobré kapsy :).

A na závěr boty. Vzhledem k tomu, že jsem za loňský rok naběhal necelých 500 km, nemyslím si, že v mém případě je potřeba do bot investovat extrémní částky. Tak nějak mi historicky vyhovuje Nike, takže mám teď Vomero 9 ZOOM. Jsou měkké, lehké a pro moje v podstatě tréningové tempo v pohodě. Stejně většinou běhám po zpevněném povrchu.



Technika pro běh

Nebyl bych to já, kdybych k tomu nepřidal alespoň trochu technologických hraček. V tomto okamžiku používám dvě kombinace. Většinou běhám s iPhonem a sluchátky Klipsch X10i. Jsou úžasně lehká, skvěle drží v uších a mají příjemný nepřebasovaný zvuk. Jejich nástupci X12i vypadají ještě lépe a už jsem si napsal ježíškovi :).

Pokud chci běžet nalehko, tak používám kombinaci Apple Watch a bezdrátová sluchátka Jabra Sport Pulse. Spolehlivě fungují, rozumně se ovládají, výdrž 4 hodiny provozu je mnohem víc, než co na běhání potřebuji a zpřesňují měření tepu.

13 ledna 2016

Benzín v USA

Už několik lidí se mě ptalo, jak je to s nakupováním benzínu v USA a nedivím se. Pro Evropana je to dnes mnohem komplikovanější než dřív. Takže zde máte několik praktických informací pro případ, že se chystáte cestovat po USA.

Ceny benzínu v USA

Co se týče cen benzínu, ty jsou v USA závislé na mnoha faktorech. Jednotlivé státy mají svoje lokální, většinou ekologické, daně na benzín. Takže nejdražší benzín je v Kalifornii nebo třeba na Aljašce. Dále cenu dramaticky ovlivňuje odlehlost benzínky. Zatímco se cena benzínu v Kalifornii běžně pohybuje kolem 3 dolarů za galon, v Death Valley narazíte i na 7 dolarů za galon. Není dobré spekulovat, protože v odlehlejších místech je opravdu běžné, že nenarazíte na pumpu dalších 100 mil. Navíc řada venkovských pump třeba v Idaho zkrachovala, takže není úplně dobré dojíždět na doraz s tím, že vám navigace slibuje benzínku. Běžný dojezd auta v USA se pohybuje kolem 500 mil, tak s tím počítejte.

Obecně ve městech je benzínek hodně. Nenajdete jich mnoho v obytných čtvrtích a v úplných centrech. Nejčastěji jsou u hlavních tahů a u obchodních center. Na dálnicích nejsou klasické dálniční pumpy, jak je známe, ale pumpy bývají dobře značené u sjezdů či křižovatek.

Běžná cena benzínu v USA se nyní (leden 2016) pohybuje mezi 2 až 4 dolady za galon. To znamená něco mezi 12 až 24 Kč za litr. Není to krása?



Různé ceny na benzínce

Když už vybíráte benzínku, dávejte si pozor na různé ceny, které jsou uváděny. Většinou nejvyšší cena platí pro případ platby debetní kartou, nejnižší je často podmiňována nějakou věrnostní kartou, nákupem mytí auta apod. Rozptyl u stejného typu benzínu může být až 50 centů na galon!

Druhy benzínu
Obecně drtivá většina amerických aut jezdí na benzín a nafta je jen pro nákladáky. Na stojanech většinou najdete 87, 89 a 92 oktanů. Většina amerických a japonských aut bez problémů jezdí na 87ku. Evropská a sportovní auta spolu s motorkami většinou vyžadují lepší benzín. Je běžné, že stojan má jen 2 hadice. Jednu pro naftu, druhou pro benzín s tím, že pomocí tlačítka si vybíráte druh benzínu.

Platba za benzín

V USA se platí vždy dopředu. Buď platební kartou přímo ve stojanu nebo v hotovosti u pokladny. První způsob je pohodlnější, ale čím dál komplikovanější. Stojan se váz zeptá, jestli je vaše karta debet nebo credit. V prvním případě vyžaduje PIN, v druhém poštovní směrovací číslo (ZIP CODE). V posledních cca 2 letech se bohužel akceptace českých platebních karet dramaticky u pump zhoršila. Přestože vám karta při platbách v obchodech funguje bez problémů, na pumpách je problém s ověřením ve stojanu. Můžete jít k obsluze, nechat u ní kartu jako zástavu, natankovat, a zaplatit pak na terminálu u pokladny. To funguje, ale už 2x mi byla takto karta zneužita. Lepší je předplatit kartou konkrétní částku a nedat kartu z ruky. Pokud celou předplacenou částku nevyčerpáte, je rozdíl automaticky vrácen na kartu.

Při platbě kartou má každá pumpa stanovený maximální limit kvůli krádežím. Většinou je to 50, 75 či 100 USD na kartu a jedno čerpání.

Pokud platíte v hotovosti, přijdete na pokladnu, řeknete kolik a na který stojan chcete předplatit "20 dollars on number 5" a je to. Pokud celou částku nevyčerpáte, nic se neděje, obsluha vám vrátí zbytek. Osobně pro turisty považuji platbu v hotovosti za nejspolehlivější. Pozor, už mnohokrát jsem se setkal s tím, že obsluha z bezpečnostních důvodů odmítla přijmout stodolarovou bankovku. Jistotou jsou dvacky.

Samotné čerpání

Když máte zaplaceno, můžete začít čerpat palivo. K tomu je potřeba nejprve vzíz pistoli do ruky, následně zvolit typ benzínu, a pak teprve palivo začne být k dispozici. Občas u starších typů pump musíte ještě zvednout držák, ve kterém byla pistole uložena.

Pokud se chystáte do USA a potřebujete poradit, klidně mi napište. Rád pomohu.

16 listopadu 2015

Proč (ne)chodit na start-up akce jako návštěvník

Už začátkem roku jsem psal poměrně nelichotivý článek o tom, že si myslím, že většina start-up konferencí je v podstatě ztrátou času a vyhozením peněz. Před dvěma týdny jsem se měl možnost zúčastnit Web Summitu v Dublinu, což je jedna z největších start-up akcí v Evropě vůbec. Jako návštěvníka by mě nikdy nenapadlo se na takovou akci vydat, ale protože jsme byli vybráni s našim projektem Fripito mezi pozvané start-upy v programu Web Summit Alpha, neodolali jsme. Své poměrně pozitivní pocity jakožto vystavovatele jsem popsal na našem Fripito blogu. Nicméně jeden den jsem věnoval akci jako návštěvník, a z tohoto pohledu to celé vyznívá trochu jinak. Proč?

Co je Web Summit? 

Předpokládám, že většina z vás neměla tu čest a myslím si, že pro pochopení dalšího textu je důležité přiblížit, o čem je řeč. Web Summit je akcí pro start-upy, o start-upech a vlastně je sama start-upem. To znamená, že během 4 let se z malé lokální akce stala mega hvězda prezentující přes 2 000 start-upů (většina za to pěkně mastně platí) pro cca 25 000 návštěvníků, kteří za to hodně platí skoro všichni. Během tří dnů se z dublinského dostihového výstaviště stal doslova ráj všech milovníků technologických bublin, buzzwords, osobností apod. Pikantní na tom je, že přestože šlo o akci s neuvěřitelným rozpočtem, počtem organizátorů atd. nepodařilo se opět zařídit ani funkční WiFi. Takže například aplikace Web Summitu pro mobilní telefony byla úplně k ničemu. Inu velké akce mají velké mouchy a věřím, že přesun do Lisabonu v roce 2016 akci prospěje.

Akce plná energie

V podstatě jediným aspektem, který pro mě jakožto návštěvníka fungoval, byla všudypřítomná energie. Pokud se cítíte vyhořelí, nebaví vás zaměstnání a toužíte po nějaké nové energii i za cenu vzdušných zámků a slibů, které vám nikdo nikdy nedokáže splnit, tak jeďte na velkou start-up konferenci. Zejména na hlavním pódiu se střídal jeden úspěšný start-upista za druhým, do toho sotva zletilé, ale o to populárnější hvězdy Youtube a nechyběli ani visionáři slibující nový svět, kam se jen podíváte. Poctivý splněný "americký sen", kam jste jen dohlédli. Abychom si rozuměli, osobně si myslím, že na tom není nic špatného. Člověk občas potřebuje dočerpat energii a je dobré si poslechnout příběhy těch úspěšných a nechat se inspirovat. Jen je potřeba se pak vrátit na zem a uvědomit si, že šance založit další Facebook, vybudovat Amazon či stát se slavnou blogerkou jsou limitně blízké nule. Navíc pokud chcete uspět a stát se příštím řečníkem, tak máte jedinou jistotu. Tak jak to udělali ti, co prezentují, to již nepůjde. Buď vymyslíte svůj unikátní, zcela nový a neotřelý nápad, a nebo zapadnete mezi miliardu copycatů.

"Odborné" přednášky pro absolutní laiky 

Co bohužel zcela nefungovalo, byly rádoby odborné přednášky. Neviděl jsem zdaleka všechny, netvrdím, že nebyly výjimky, ale to, co jsem viděl, byla absolutní tragédie. Navštívil jsem zdánlivě zajímavý průřez: 2x business development, 2x marketing, 2x content, 2x future of mobile a jako bonus jednu o tom, jak zbohatnout. To, že ta poslední bude úplná blbost, jsem nepochyboval a jen jsem se chtěl ujistit, že každá země má svého Kirše. Bohužel i všechny ostatní přednášky byly zcela povrchní, bezobsažné žvásty plné líbivých, populárních slovíček (buzzwords) bez jakékoli praktické hodnoty. Bohužel se obávám, že jinak to ani nejde. Chápu zcela řečníky, že je těžké připravit odbornou přednášku, když vůbec nevíte, kdo je v publiku a navíc nejste odborník, ale marketingová viceprezidentka Googlu zvyklá na krásný hodinový honorář za nekonečné a nic neřešící porady. Takže přátelé, pokud se chcete dozvědět něco o marketingu, běžte na marketingovou konferenci. Chcete se naučit něco o businessu? Tak běžte studovat MBA. Pokud jdete na obecnou koncefenci, čekejte obecné bláboly.

Hodně naleštěné výkaly 

Závěrem si neodpustím povzdech nad tím, že kolem start-upů se zejména v zahraničí vytvořilo samostatné průmyslové odvětví. S trochou nadsázky by se dalo říct, že po světě běhají statisíce leštičů výkalů, kteří se snaží živit tím, že se nezkušeným start-upistům a naivním investorům snaží prodat absolutně nesmyslně předražené a o to naleštěnější lejno. V podstatě ve všech myslitelných oborech (marketing, PR, právní služby, vývoj, couching, finanční služby, ASO, SEO, atd.) existují normální ceny pro normální firmy a pak start-upové, které jsou většinou o řád dražší, ale za to mají nádherný web, pitch a prezentaci. Takže samolepka, která bežně vyjde asi na 10 haléřů při objednávce 1 000 ks, se dá koupit ve start-up balíčku 50 ks za výhodných 29 USD. Hodina práce programátora může stát i 890 USD, když je to senior mobile developer s lean testing skills, a neptejte se, kolik stojí právník. Protože existuje toto start-up odvětví, jsou akce typu WebSummit plné "investorů" kolem 25 let a většinou s rusky znějícím křestním jménem, upachtěných Indů, kteří se snaží nabízet své "super levné" služby a ostřílených odborníků na cokoli s hodinovou sazbou 500 EUR a víc.

Pokud plánujete dělat start-up nebo nedejbože nějaký děláte, vřele doporučuji na akci typu WebSummitu vyrazit. První den se opíjejte slávou, čerpejte energii z osobností a jejich úspěchu. Pak se večer zajděte podívat na bezdomovce v parku, vraťte se nohama na zem a druhý den se běžte znovu podívat na to panoptikum, které tyto akce skýtají. Prostě se jen procházejte po akci, poslouchejte hovory a sledujte typy lidí, kteří je vedou. Zjistíte, že ti opravdu úspěšní nemají na visačce napsáno investor, ale návštěvník. Že opravdu dobré nápady se neprodávají, ale kupují. A že sleva nutně neznamená, že něco není 10x dražší než kdekoli jinde, kde se to neprodává start-upistům.

31 srpna 2015

Národní park Yosemite

Yosemitský národní park patří k nejpopulárnějším a nejvíce navštěvovaným národním parkům ve Spojených státech. Bezesporu jde o jednu z perel kalifornské přírody a pokud se vydáte na západní pobřeží USA, rozhodně by neměl chybět ve vašem itineráři. Park byl založen před 125 lety, a díky své rozloze, zhruba tří tisíc kilometrů čtverečních, patří ke středně velkým v USA. Na druhou stranu větší část parku je velmi špatně přístupná jednak kvůli horskému terénu, ale i kvůli absenci civilizace a silničního prostředí. Proto většina turistů pozná jen pár vybraných míst a velká část parku před nimi zůstane ukryta. Vzhledem k tomu, že do Yosemite si můžete odskočit na víkendový výlet ze San Franciska, Los Angeles, Las Vegas nebo třeba Sacramenta, většina turistů v parku tráví jeden až dva dny, což je rozhodně škoda.


Jak se dostat do parku?

Odpověď na tuto otázku je komplikovanější, než by se na první pohled mohlo zdát. Celoroční jistotou je silnice číslo 140, která vstupuje do parku  z jihozápadní strany od městečka Mariposa. To je mimochodem ideálním místem pro ubytování, pokud chcete mít k dispozici plný komfort civilizace. Najdete zde nejen hotely, ale i pestrý výběr restaurací, fastfoodů, supermarket, benzínové pumpy nebo třeba i nemocnici. Tato silnice je celoročně udržována, protože vede údolím řeky Merced, a až na kalamitní situace je průjezdná až do centrálního yosemitského údolí.

Druhou alternativou při cestě od San Franciska či Los Angeles je silnice číslo 41 přes Oakhurst. Ta je sjízdná od jara do podzimu podle toho, jak hodně či málo sněhu napadne. Vede přes horské sedlo, takže v zimních měsících bývá poměrně pravidelně zavřená.

Pokud chcete do parku vstoupit od východu, tedy přes pohoří Sierry Nevady, tak jedinou možností je silnice 120 přes Tioga Pass. Ta je bohužel zavřená většinu roku, protože prochází nadmořskou výškou až 5000 m n m. Obvykle se tato cesta otevírá na přelomu května a června a opět se uzavírá koncem září. Kromě letní sezóny tak musíte pro překonání hor použít buď severněji položený Sonoma Pass, či dokonce cestu přes lake Tahoe nebo výrazně jižněji položenou dálnici I-15.

Kromě již uvedených přístupových silnic je uvnitř parku asfaltových silnic jen minimum. Výjimku tvoří centrální údolí, ve kterém se jezdí jednosměrně po jižním břehu řeky do Yosemite Villagy a po severním břehu zase zpět. Z toho logicky plyne, že pokud nejste ochotni pohybovat se po parku pěšky, jsou dva až tři dny ideálním časovým přídělem, protože na většinu míst v parku se nepodíváte. Jste-li naopak ochotni vydat se po parku pěšky, otevřou se před vámi stovky kilometrů skvěle značených pěších cest a místa, která drtivá většina turistů nikdy neobjeví.



Hlavní atrakce neboli co nemůžete minout

Bezesporu nejfrekventovanější je silnice podél Merced river v hlavním yosemitském údolí. Jedná se o skoro 20 km dlouhý okruh, při kterém postupně uvidíte mohutnou stěnu El Capitan, Yosemitský vodopád složený ze tří mohutných kaskád, několik menších vodopádů podle toho, kolik je aktuálně vody, horský masiv Half Dome a samotnou Yosemite Village, kde je návštěvnické centrum, galerie, obchody, pošta, občerstvení a je obklopena kempy. Pokud si dopřejete několik zastávek s krátkými procházkami, fotografování a třeba piknikem v přírodě, můžete si zde udělat příjemný celodenní program. Bohužel jde o nejfrekventovanější část parku, takže zejména v letní sezóně si budete doslova připadat jako na Václavském náměstí. Stovky projíždějících aut, elektrobusy plné turistů s ekologickým srdcem, speciálně upravené návěsy plné turistů, kteří neujdou ani těch pár set metrů od auta a s tím vším spojený hluk a nepořádek. Zapomeňte na divoká zvířata či omamnou vůni lesa. Jedinou možností, jak si v těchto místech užít trochu klidu je přivstat si a od východu slunce do cca 9 hodin není provoz v údolí tak strašný. A nebo se vydat do Yosemite mimo hlavní sezónu, kdy je ale potřeba počítat s rozmary počasí.

Druhým magnetem na návštěvníky je vyhlídka Glacier point, ze které je krásně vidět celé centrální údolí a všechny významné štíty v okolí. Dostanete se na ni buď vlastním automobilem, nebo místními elektrobusy, které sem jezdí z centrálního údolí v sezóně. Mimo sezónu je bohužel přístupová silnice většinou uzavřena kvůli sněhu. Pokud hledáte výzvu, můžete se na vyhlídku vydat i pěšky z Yosemite Village, ale čeká vás nekonečné a vysilující stoupání.

Třetí povinnou částí parku je oblast Tioga Pass a Tuolumne Meadows, tedy náhorní plošiny, kterou prochází skoro 250 km dlouhá silnice č. 120. Na jejím konci, pár desítek kilometrů za hranicí parku, leží Mono lake, jezero s nádhernými skalními útvary, která rozhodně stojí za vidění a je dobrou zastávkou na cestě do dalšího známého národního parku Death valley.

Posledním bodem, který většina turistů při návštěvě Yosemitského parku nezapomene zařadit do programu, je pěší tůra k Vernalovu vodopádu. Jde o 4 - 12 km dlouhou trasu z centrálního údolí. V nejkratší variantě dojdete jen k mostu, ze kterého je v dálce vidět Vernalův vodopád. Při nejdelší dojdete nejen k němu, ale i k Nevadskému vodopádu a dostanete se na řadu nádherných vyhlídek.






Méně známá místa

Většina turistů jezdí obdivovat gigantické stromy do Sequoia NP, ale i v Yosemite najdete tyto velikány. Přímo u jižního vstupu do parku se stačí vydat na Mariposa Grove a po pár kilometrech se dostanete do sekvojového lesa s nádhernými, mohutnými stromy.

Pokud chcete otestovat svou fyzickou zdatnost, vydejte se na pěší pochod na vrchol Half Dome. Jde o velice náročný výstup, na který se musíte předem zaregistrovat, doporučuje se doprovod místního průvodce a cesta ve skupině. Čeká vás 14 až 16 mil dlouhý pochod, při kterém budete muset zdolat enormní převýšení, čeká vás skalní stěna s řetězy a celodenní pochod. Odměnou je neuvěřitelně krásný pohled z místa, odkud je za dobrého počasí vidět většina národního parku.

Dalším málo známým místem je O’Shaughnessyho přehrada na jezeře Hetch Hetchy v údolí řeky Toulomne. Pro  vstup do této oblasti je potřeba zvláštní povolení a je výchozím bodem pro pěší turistiku v Grand Canyon of The Toulomne River a přilehlých pláních. Zároveň je to místo, kde se můžete napojit na známý Pacific Crest Trial, který se táhne od mexické až po kanadskou hranici.

A pokud jste ochotni si přivstat, rozhodně vám doporučuji vyrazit před východem slunce na místo zvané Tunnel view. Jde o vyhlídku těsně před tunelem na silnici číslo 41, odkud máte nádherný výhled na celé centrální údolí a stěny El Capitan a Half Dome.



Nezapomínejte na svou bezpečnost

Kromě přírodních krás představuje horská krajina i jistá rizika, která bohužel řada turistů buď podceňuje, nebo zcela nesmyslně ignoruje. Prvním faktorem, který je potřeba mít na zřeteli je horské počasí. Řada turistů přijíždějících ze slunné a vyhřáté centrální Kalifornie očekává stejné počasí i v Yosemite. Realita je ovšem taková, že i v letních měsících může na řadě míst klesat teplota po ránu k nule či lehce mrznout. Přes den může být krásných 20 stupňů, ostré slunce a během půl hodiny přijít průtrž mračen a velice výrazné ochlazení. Zejména při delších pěších tůrách je potřeba počítat se všemi eventualitami.

Druhým často podceňovaným aspektem je orientace v parku a dostupnost pomoci. Na většině plochy národního parku není mobilní signál, v úzkých údolích nepracuje spolehlivě ani GPS a do odlehlejších částí parku se případná přivolaná pomoc může dostávat dlouhé hodiny. Řada turistů neodhadne svou kondici, dostatek pitné vody i přípravu na cestu. Každoročně bohužel právě kvůli své nezodpovědnosti v Yosemite umírají turisté.

Třetí ohrožení představují divoká zvířata, zejména medvědi. V turisticky exponovanějších částech parku medvědi často hledají potraviny turistů, proto se nedoporučuje nechávat jakékoli potraviny v autě či ve stanu. Všude jsou k dispozici boxy na jídlo a například všechny koše mají speciální víka, aby v nich medvědi nemohli hledat potraviny. V odlehlejších částech parku je šance potkat divoká zvířata výrazně větší, a tudíž i rizika s tím spojená vyšší. Nedoporučuje se k predátorům přibližovat na méně než 30 metrů a toto pravidlo se rozhodně nevyplácí podceňovat.





Yosemite stojí za návštěvu

V každém případě Yosemitským národní park není náhodou na seznamu chráněných oblastí Unesco. Jde o jedinečný eco systém, který návštěvníkům nabízí nádhernou kombinaci hor, řek, jezer, vodopádů, divokých zvířat a nádherné krajiny. Pro fotografy je pak výzvou celoročně, protože mimo sezónu ubývá turistů a zejména barevná podzimní a následně sněhem zasypaná krajina otevírají zcela nové kreativní možnosti.

Mimochodem právě připravuji fotoprůvodce pro Yosemite do naší aplikace Fripito, takže pokud jsou nějaká místa, která vás extra zajímají, tak dejte vědět, ať na ně náhodou nezapomenu.