Národní park Yosemite
Yosemitský národní park patří k nejpopulárnějším a nejvíce navštěvovaným národním parkům ve Spojených státech. Bezesporu jde o jednu z perel kalifornské přírody a pokud se vydáte na západní pobřeží USA, rozhodně by neměl chybět ve vašem itineráři. Park byl založen před 125 lety, a díky své rozloze, zhruba tří tisíc kilometrů čtverečních, patří ke středně velkým v USA. Na druhou stranu větší část parku je velmi špatně přístupná jednak kvůli horskému terénu, ale i kvůli absenci civilizace a silničního prostředí. Proto většina turistů pozná jen pár vybraných míst a velká část parku před nimi zůstane ukryta. Vzhledem k tomu, že do Yosemite si můžete odskočit na víkendový výlet ze San Franciska, Los Angeles, Las Vegas nebo třeba Sacramenta, většina turistů v parku tráví jeden až dva dny, což je rozhodně škoda.
Druhou alternativou při cestě od San Franciska či Los Angeles je silnice číslo 41 přes Oakhurst. Ta je sjízdná od jara do podzimu podle toho, jak hodně či málo sněhu napadne. Vede přes horské sedlo, takže v zimních měsících bývá poměrně pravidelně zavřená.
Pokud chcete do parku vstoupit od východu, tedy přes pohoří Sierry Nevady, tak jedinou možností je silnice 120 přes Tioga Pass. Ta je bohužel zavřená většinu roku, protože prochází nadmořskou výškou až 5000 m n m. Obvykle se tato cesta otevírá na přelomu května a června a opět se uzavírá koncem září. Kromě letní sezóny tak musíte pro překonání hor použít buď severněji položený Sonoma Pass, či dokonce cestu přes lake Tahoe nebo výrazně jižněji položenou dálnici I-15.
Kromě již uvedených přístupových silnic je uvnitř parku asfaltových silnic jen minimum. Výjimku tvoří centrální údolí, ve kterém se jezdí jednosměrně po jižním břehu řeky do Yosemite Villagy a po severním břehu zase zpět. Z toho logicky plyne, že pokud nejste ochotni pohybovat se po parku pěšky, jsou dva až tři dny ideálním časovým přídělem, protože na většinu míst v parku se nepodíváte. Jste-li naopak ochotni vydat se po parku pěšky, otevřou se před vámi stovky kilometrů skvěle značených pěších cest a místa, která drtivá většina turistů nikdy neobjeví.
Druhým magnetem na návštěvníky je vyhlídka Glacier point, ze které je krásně vidět celé centrální údolí a všechny významné štíty v okolí. Dostanete se na ni buď vlastním automobilem, nebo místními elektrobusy, které sem jezdí z centrálního údolí v sezóně. Mimo sezónu je bohužel přístupová silnice většinou uzavřena kvůli sněhu. Pokud hledáte výzvu, můžete se na vyhlídku vydat i pěšky z Yosemite Village, ale čeká vás nekonečné a vysilující stoupání.
Třetí povinnou částí parku je oblast Tioga Pass a Tuolumne Meadows, tedy náhorní plošiny, kterou prochází skoro 250 km dlouhá silnice č. 120. Na jejím konci, pár desítek kilometrů za hranicí parku, leží Mono lake, jezero s nádhernými skalními útvary, která rozhodně stojí za vidění a je dobrou zastávkou na cestě do dalšího známého národního parku Death valley.
Posledním bodem, který většina turistů při návštěvě Yosemitského parku nezapomene zařadit do programu, je pěší tůra k Vernalovu vodopádu. Jde o 4 - 12 km dlouhou trasu z centrálního údolí. V nejkratší variantě dojdete jen k mostu, ze kterého je v dálce vidět Vernalův vodopád. Při nejdelší dojdete nejen k němu, ale i k Nevadskému vodopádu a dostanete se na řadu nádherných vyhlídek.
Pokud chcete otestovat svou fyzickou zdatnost, vydejte se na pěší pochod na vrchol Half Dome. Jde o velice náročný výstup, na který se musíte předem zaregistrovat, doporučuje se doprovod místního průvodce a cesta ve skupině. Čeká vás 14 až 16 mil dlouhý pochod, při kterém budete muset zdolat enormní převýšení, čeká vás skalní stěna s řetězy a celodenní pochod. Odměnou je neuvěřitelně krásný pohled z místa, odkud je za dobrého počasí vidět většina národního parku.
Dalším málo známým místem je O’Shaughnessyho přehrada na jezeře Hetch Hetchy v údolí řeky Toulomne. Pro vstup do této oblasti je potřeba zvláštní povolení a je výchozím bodem pro pěší turistiku v Grand Canyon of The Toulomne River a přilehlých pláních. Zároveň je to místo, kde se můžete napojit na známý Pacific Crest Trial, který se táhne od mexické až po kanadskou hranici.
A pokud jste ochotni si přivstat, rozhodně vám doporučuji vyrazit před východem slunce na místo zvané Tunnel view. Jde o vyhlídku těsně před tunelem na silnici číslo 41, odkud máte nádherný výhled na celé centrální údolí a stěny El Capitan a Half Dome.
Druhým často podceňovaným aspektem je orientace v parku a dostupnost pomoci. Na většině plochy národního parku není mobilní signál, v úzkých údolích nepracuje spolehlivě ani GPS a do odlehlejších částí parku se případná přivolaná pomoc může dostávat dlouhé hodiny. Řada turistů neodhadne svou kondici, dostatek pitné vody i přípravu na cestu. Každoročně bohužel právě kvůli své nezodpovědnosti v Yosemite umírají turisté.
Třetí ohrožení představují divoká zvířata, zejména medvědi. V turisticky exponovanějších částech parku medvědi často hledají potraviny turistů, proto se nedoporučuje nechávat jakékoli potraviny v autě či ve stanu. Všude jsou k dispozici boxy na jídlo a například všechny koše mají speciální víka, aby v nich medvědi nemohli hledat potraviny. V odlehlejších částech parku je šance potkat divoká zvířata výrazně větší, a tudíž i rizika s tím spojená vyšší. Nedoporučuje se k predátorům přibližovat na méně než 30 metrů a toto pravidlo se rozhodně nevyplácí podceňovat.
Mimochodem právě připravuji fotoprůvodce pro Yosemite do naší aplikace Fripito, takže pokud jsou nějaká místa, která vás extra zajímají, tak dejte vědět, ať na ně náhodou nezapomenu.
Jak se dostat do parku?
Odpověď na tuto otázku je komplikovanější, než by se na první pohled mohlo zdát. Celoroční jistotou je silnice číslo 140, která vstupuje do parku z jihozápadní strany od městečka Mariposa. To je mimochodem ideálním místem pro ubytování, pokud chcete mít k dispozici plný komfort civilizace. Najdete zde nejen hotely, ale i pestrý výběr restaurací, fastfoodů, supermarket, benzínové pumpy nebo třeba i nemocnici. Tato silnice je celoročně udržována, protože vede údolím řeky Merced, a až na kalamitní situace je průjezdná až do centrálního yosemitského údolí.Druhou alternativou při cestě od San Franciska či Los Angeles je silnice číslo 41 přes Oakhurst. Ta je sjízdná od jara do podzimu podle toho, jak hodně či málo sněhu napadne. Vede přes horské sedlo, takže v zimních měsících bývá poměrně pravidelně zavřená.
Pokud chcete do parku vstoupit od východu, tedy přes pohoří Sierry Nevady, tak jedinou možností je silnice 120 přes Tioga Pass. Ta je bohužel zavřená většinu roku, protože prochází nadmořskou výškou až 5000 m n m. Obvykle se tato cesta otevírá na přelomu května a června a opět se uzavírá koncem září. Kromě letní sezóny tak musíte pro překonání hor použít buď severněji položený Sonoma Pass, či dokonce cestu přes lake Tahoe nebo výrazně jižněji položenou dálnici I-15.
Kromě již uvedených přístupových silnic je uvnitř parku asfaltových silnic jen minimum. Výjimku tvoří centrální údolí, ve kterém se jezdí jednosměrně po jižním břehu řeky do Yosemite Villagy a po severním břehu zase zpět. Z toho logicky plyne, že pokud nejste ochotni pohybovat se po parku pěšky, jsou dva až tři dny ideálním časovým přídělem, protože na většinu míst v parku se nepodíváte. Jste-li naopak ochotni vydat se po parku pěšky, otevřou se před vámi stovky kilometrů skvěle značených pěších cest a místa, která drtivá většina turistů nikdy neobjeví.
Hlavní atrakce neboli co nemůžete minout
Bezesporu nejfrekventovanější je silnice podél Merced river v hlavním yosemitském údolí. Jedná se o skoro 20 km dlouhý okruh, při kterém postupně uvidíte mohutnou stěnu El Capitan, Yosemitský vodopád složený ze tří mohutných kaskád, několik menších vodopádů podle toho, kolik je aktuálně vody, horský masiv Half Dome a samotnou Yosemite Village, kde je návštěvnické centrum, galerie, obchody, pošta, občerstvení a je obklopena kempy. Pokud si dopřejete několik zastávek s krátkými procházkami, fotografování a třeba piknikem v přírodě, můžete si zde udělat příjemný celodenní program. Bohužel jde o nejfrekventovanější část parku, takže zejména v letní sezóně si budete doslova připadat jako na Václavském náměstí. Stovky projíždějících aut, elektrobusy plné turistů s ekologickým srdcem, speciálně upravené návěsy plné turistů, kteří neujdou ani těch pár set metrů od auta a s tím vším spojený hluk a nepořádek. Zapomeňte na divoká zvířata či omamnou vůni lesa. Jedinou možností, jak si v těchto místech užít trochu klidu je přivstat si a od východu slunce do cca 9 hodin není provoz v údolí tak strašný. A nebo se vydat do Yosemite mimo hlavní sezónu, kdy je ale potřeba počítat s rozmary počasí.Druhým magnetem na návštěvníky je vyhlídka Glacier point, ze které je krásně vidět celé centrální údolí a všechny významné štíty v okolí. Dostanete se na ni buď vlastním automobilem, nebo místními elektrobusy, které sem jezdí z centrálního údolí v sezóně. Mimo sezónu je bohužel přístupová silnice většinou uzavřena kvůli sněhu. Pokud hledáte výzvu, můžete se na vyhlídku vydat i pěšky z Yosemite Village, ale čeká vás nekonečné a vysilující stoupání.
Třetí povinnou částí parku je oblast Tioga Pass a Tuolumne Meadows, tedy náhorní plošiny, kterou prochází skoro 250 km dlouhá silnice č. 120. Na jejím konci, pár desítek kilometrů za hranicí parku, leží Mono lake, jezero s nádhernými skalními útvary, která rozhodně stojí za vidění a je dobrou zastávkou na cestě do dalšího známého národního parku Death valley.
Posledním bodem, který většina turistů při návštěvě Yosemitského parku nezapomene zařadit do programu, je pěší tůra k Vernalovu vodopádu. Jde o 4 - 12 km dlouhou trasu z centrálního údolí. V nejkratší variantě dojdete jen k mostu, ze kterého je v dálce vidět Vernalův vodopád. Při nejdelší dojdete nejen k němu, ale i k Nevadskému vodopádu a dostanete se na řadu nádherných vyhlídek.
Méně známá místa
Většina turistů jezdí obdivovat gigantické stromy do Sequoia NP, ale i v Yosemite najdete tyto velikány. Přímo u jižního vstupu do parku se stačí vydat na Mariposa Grove a po pár kilometrech se dostanete do sekvojového lesa s nádhernými, mohutnými stromy.Pokud chcete otestovat svou fyzickou zdatnost, vydejte se na pěší pochod na vrchol Half Dome. Jde o velice náročný výstup, na který se musíte předem zaregistrovat, doporučuje se doprovod místního průvodce a cesta ve skupině. Čeká vás 14 až 16 mil dlouhý pochod, při kterém budete muset zdolat enormní převýšení, čeká vás skalní stěna s řetězy a celodenní pochod. Odměnou je neuvěřitelně krásný pohled z místa, odkud je za dobrého počasí vidět většina národního parku.
Dalším málo známým místem je O’Shaughnessyho přehrada na jezeře Hetch Hetchy v údolí řeky Toulomne. Pro vstup do této oblasti je potřeba zvláštní povolení a je výchozím bodem pro pěší turistiku v Grand Canyon of The Toulomne River a přilehlých pláních. Zároveň je to místo, kde se můžete napojit na známý Pacific Crest Trial, který se táhne od mexické až po kanadskou hranici.
A pokud jste ochotni si přivstat, rozhodně vám doporučuji vyrazit před východem slunce na místo zvané Tunnel view. Jde o vyhlídku těsně před tunelem na silnici číslo 41, odkud máte nádherný výhled na celé centrální údolí a stěny El Capitan a Half Dome.
Nezapomínejte na svou bezpečnost
Kromě přírodních krás představuje horská krajina i jistá rizika, která bohužel řada turistů buď podceňuje, nebo zcela nesmyslně ignoruje. Prvním faktorem, který je potřeba mít na zřeteli je horské počasí. Řada turistů přijíždějících ze slunné a vyhřáté centrální Kalifornie očekává stejné počasí i v Yosemite. Realita je ovšem taková, že i v letních měsících může na řadě míst klesat teplota po ránu k nule či lehce mrznout. Přes den může být krásných 20 stupňů, ostré slunce a během půl hodiny přijít průtrž mračen a velice výrazné ochlazení. Zejména při delších pěších tůrách je potřeba počítat se všemi eventualitami.Druhým často podceňovaným aspektem je orientace v parku a dostupnost pomoci. Na většině plochy národního parku není mobilní signál, v úzkých údolích nepracuje spolehlivě ani GPS a do odlehlejších částí parku se případná přivolaná pomoc může dostávat dlouhé hodiny. Řada turistů neodhadne svou kondici, dostatek pitné vody i přípravu na cestu. Každoročně bohužel právě kvůli své nezodpovědnosti v Yosemite umírají turisté.
Třetí ohrožení představují divoká zvířata, zejména medvědi. V turisticky exponovanějších částech parku medvědi často hledají potraviny turistů, proto se nedoporučuje nechávat jakékoli potraviny v autě či ve stanu. Všude jsou k dispozici boxy na jídlo a například všechny koše mají speciální víka, aby v nich medvědi nemohli hledat potraviny. V odlehlejších částech parku je šance potkat divoká zvířata výrazně větší, a tudíž i rizika s tím spojená vyšší. Nedoporučuje se k predátorům přibližovat na méně než 30 metrů a toto pravidlo se rozhodně nevyplácí podceňovat.
Yosemite stojí za návštěvu
V každém případě Yosemitským národní park není náhodou na seznamu chráněných oblastí Unesco. Jde o jedinečný eco systém, který návštěvníkům nabízí nádhernou kombinaci hor, řek, jezer, vodopádů, divokých zvířat a nádherné krajiny. Pro fotografy je pak výzvou celoročně, protože mimo sezónu ubývá turistů a zejména barevná podzimní a následně sněhem zasypaná krajina otevírají zcela nové kreativní možnosti.Mimochodem právě připravuji fotoprůvodce pro Yosemite do naší aplikace Fripito, takže pokud jsou nějaká místa, která vás extra zajímají, tak dejte vědět, ať na ně náhodou nezapomenu.
Komentáře
Okomentovat