Hledání smyslu života

Nevím jestli je to založením nebo výchovou, ale vždy jsem se snažil věcem a dějům kolem sebe rozumět. Tak nějak mám potřebu vědět proč se věci dějí jak se dějí a zřejmě být uklidněn tím, že se dějí správně. Už je to nějaký pátek co jsem pochopil, že ne všechno má jasnou příčinu či dokonce logické vysvětlení. Přesto občas narazím na hloupost, která mě prostě vyvede z míry.



Letištní bezpečnost ad-absurdum
Když se podíváte do jakékoli příručky letecké společnosti, bezpečnostních pravidel letiště či v případě USA pravidel TSA, zjistíte, že je zakázáno cestovat krom jiného s nožem či jinými ostrými předměty, které je možné použít jako zbraň. Sice mi vždycky přišla trochu absurdní představa, že někdo s rybičkou v ruce unáší Boeing, ale u Airbusu si to asi představit umím :)

Tudíž je asi poměrně logické, že za bezpečnostní kontrolou na letišti si už nůž v obchodě nekoupíte a v restauraci nedostanete ani na steak klasický steakový nůž. Když jsem si ale sedl v San Francisku do restaurace a přede mnou ležela velká kovová vidlička a malinkatý plastový nůž, nemohl jsem se neusmát. Nevím nakolik je obyčejný tupý stolní nůž nebezpečnější než velká vidlička z pohledu letecké přepravy, ale v každém případě při snaze namazat si máslo na bagetu jsem jej zlomil, takže svou primární funkci neplní... Rule is rule – no knifes!

A aby byla absurdita dotažena do extrému, tak jsem po dojedení snídaně nastoupil do Airbusu 320 společnosti Delta na pravidelné lince SFO-Atlanta a hned v první řadě seděla pani a s úsměvem na tváři pletla? Nevím proč by měl být nůž, kterým by šlo namazat máslo na bagetu nebezpečnější než její pletací vidlice, které si donesla až na palubu? Proč jí nebyli odňaty a vyměněny za tupé, plastové? Bože zažil jsem už buzeraci kvuli příliš ostrému klíči na svazku (nekecám), zažil jsem zabavení pilníčku o celkové délce asi 8cm a dokonce mé první ženě ulomili z tupírovacího hřebenu ostrou kovovou část a plastovou vrátili …

Já tomu prostě nerozumím! Máte pocit, že tenhle svět dává smysl? Já ho upřímně občas postrádám.