Jan Březina - fotograf

V pátek jsem měl večerní předexpediční setkání, na kterém jsme kromě jiného prezentovali nějaké fotografie z cest. Tak jsem vzal frajersky MacBook Air, připojil jej přes redukci na plasmu a stylově odprezentoval co bylo třeba. Aira vzbudila obrovský zájem přesně jak jsem očekával a já měl dobrý pocit, že jsem zase udělal něco pro propagaci Applu v ČR. Na vávěr akce jsem vzal slušivý fusáček od CaseLogic a jal se Airu do něj nacvičeným grifem uklidit. Bohužel grif není ještě úplně nacvičený, takže výsledkem byl pád Airy z cca 1,5m přímo na dlážděnou podlahu :( Ozvala se šílená rána, jedna z dlaždic praskla a mě se doslova zastavilo srdce. Snažil jsem se zachovat dekorum, notebook jsem sebral ze země, lehce jej oprášil a prohlásil, že je štěstí že mám Mac co všechno vydrží. Při letmé kontrole jsem zjistil, že šasí kupodivu není skoro vůbec poškrábané, nikde nic neprasklo, pouze se ohnuly oba dva zadní rohy víka displeje. Ohnuly se tak razantně, že notebook šel pouze pootevřít, ale naštěs

Nevím jestli je to založením nebo výchovou, ale vždy jsem se snažil věcem a dějům kolem sebe rozumět. Tak nějak mám potřebu vědět proč se věci dějí jak se dějí a zřejmě být uklidněn tím, že se dějí správně. Už je to nějaký pátek co jsem pochopil, že ne všechno má jasnou příčinu či dokonce logické vysvětlení. Přesto občas narazím na hloupost, která mě prostě vyvede z míry. Letištní bezpečnost ad-absurdum Když se podíváte do jakékoli příručky letecké společnosti, bezpečnostních pravidel letiště či v případě USA pravidel TSA, zjistíte, že je zakázáno cestovat krom jiného s nožem či jinými ostrými předměty, které je možné použít jako zbraň. Sice mi vždycky přišla trochu absurdní představa, že někdo s rybičkou v ruce unáší Boeing, ale u Airbusu si to asi představit umím :) Tudíž je asi poměrně logické, že za bezpečnostní kontrolou na letišti si už nůž v obchodě nekoupíte a v restauraci nedostanete ani na steak klasický steakový nůž. Když jsem si ale sedl v San Francisku do restaurace a před

Kdykoli jedu s nějakou skupinou fotografů do USA, vždy je ujišťuji, že západ USA je jedním z nejbezpečnějších míst co znám. Nikdy mě nikdo neokradl, nikdy jsem neměl s nikým nějaký problém nebo nepříjemný zážitek a to sem jezdím velmi pravidelně již víc jak 10let. Né, že by v USA neexistovala kriminalita, ale běžný turista pohybující se po běžných lokacích se s ní v podstatě nepotká, aspoň taková byla moje dosavadní zkušenost. Okradli stařenku! Když jsem se dnes ráno probudil, něco mi říkalo, že tenhle den bude stát takříkajíc za prd. Včera jsem opravdu dlouho do noci pracoval a tak jsem vstával lehce rozmrzelý a unavený. Tenhle pocit mě přešel hned jak jsem otevřel dveře od hotelového pokoje. Naskytl se mi totiž pohled na mé auto s rozbitým okýnkem u řidiče. Lehkou rozmrzelost vystřídalo silné nasrání. Zhluboka jsem se nadechl, řekl jsem si že jsem velký kluk, je to jen auto a šel jsem se v klidu nasnídat. Jak se hlásí vloupání? Když jsem se vrátil ze snídaně – posilněn a uklidněn –

Když už jsem na tom americkém západě, nemohl jsem si aspoň v nadpisu odpustit trochu toho kovbojského pohledu na svět. Nicméně psát nechci ani o koních, ani o gynekologii. Nemám totiž vůbec nic proti gynekologům, svého času jsem jim pubertálně záviděl jejich práci, ale řeč bude o jídle. Když jsem byl ještě malý Honzík, maminka mě učila, že si nemám dávat v parném létě vlašský salát, že mám jíst jen ve slušných podnicích. Prostě se mi snažila vštípit zásady bezpečného stravování a měl jsem pocit, že jsem to docela zvládl. Při svých cestách do exotiky ze zásady neexperimentuji příliš s lokálními jídly, vyhýbám se nádražním bufetům a jiným místům, kde očekávám zdravotní rizika. Přesto se i mě občas podaří šlápnout do … No prostě vedle. Poslední večer v San Francisku jsem se rozhodl, že si za svou tvrdou práci zasloužím trochu odměnit. Napsal jsem hodně článků, našel hodně kontaktů, udělal hodně fotek, prostě jsem si chtěl udělat radost. Velké nakupování jsem si zakázal už před odletem d

Dnes jsem dostal krásné přání do nového roku od jedné dobré známé – ještě jednou díky Edito. Potěšilo mě nejen to, že si vzpomněla, ale zejména to, že kromě Pfka napsala i několik vřelých osobních řádek. Kromě jiného psala, že slyšela, že loňský rok pro mne nebyl snadný. Přála aby bylo líp - sladké. Ano! Opravdu nebyl rok 2008 jednoduchý a některé životní zkušenosti byly sakra drahé. Ale jsem za něj opravdu vděčný. Asi mě v jistém slova smyslu poslal zpátky na zem a sám k sobě. Každý z nás asi potřebujeme občas dostat za uši abychom si uvědomili kdo jsme, kam patříme a v co vlastně věříme. Koneckonců jsem to dnes pocítil na vlastní kůži. Kromě práce a řešení dalších restů z loňského roku jsem se dostal také k zaregistrování na Macworldu a krátké procházce po Market Street. Neodolal jsem a zašel jsem do Nordstromu a navštívil dva své oblíbené obchody. Byl jsem u Tummyho se podívat na batohy a v AmericanEaglu na oblečení. Mám oba dva obchody opravdu rád a není to tak dávno, co jsem v kaž

Možná to tak z titulku úplně nemusí vypadat, ale řeč bude dnes o práci. To je taková ta činnost, kterou někteří z nás dělají, protože za ní očekáváme peníze či jiné benefity umožňující naplnit naše materiální potřeby. Jsou sice tací, kteří nepracují a naplnění svých životních potřeb svěřili do rukou státu, charity či třeba hodného manžela, ale to je skupina lidí, pro kterou dnes žádné moudro nemám. Dost možná si totiž umějí zařídit život líp než já :) Nicméně zpět k myšlence. Dnešek jsem strávil v San Francisku snahou vyřešit nějaké resty z Prahy. Tedy měl jsem i nějaké schůzky, ale skoro tři hodiny jsem řešil takové ty nepříjemné, nezáživné a doslova otravné věci, které se prostě udělat musí. Asi ve tři odpoledne jsem zavřel notebook, podíval se z okna a řekl si, že to takhle dál nejde. Vzal jsem batoh s technikou a vyrazil na procházku po Nobb Hillu a Russian Hillu. Nafotil jsem cca sto fotek, krásně se provětral, srovnal si myšlenky v hlavě a po necelých třech hodinách se vrátil zp

Možná vám to přijde zbytečné, opakovat dávno známé pravdy, ale opakování je matka moudrosti a člověk tvor z principu nepoučitelný. Minimálně nepoučitelný si připadám já, protože moje včerejší cesta z Prahy do San Franciska mě opět utvrdila v tom, že je jedno kolikrát člověk něco opakuje, stejně to udělá znovu špatně :) Atlanta v západu slunce Balení Jako vždy jsem nechal balení na dobu těsně před odletem a výsledek? Už mám seznam toho co mi chybí a za chvíli půjdu nakupovat. Přes deset let létám na služební cesty a přesto není v mých silách se sbalit kompletně během 30 minut před odletem. Jsem tak neschopný nebo je to tak vysoký cíl? Pravidla jsou pravidla Přijedu na Ruzyň a přicházím k pohovoru s bezpečnostní pracovnicí Delty. Předávám jí precizně připravené podklady, začíná psát do počítače. Zdržím se vtípků, zdržím se hloupých narážek, protože vím že jde o úkon navýsost vážný, ale nedá mi to a porušuji protokol. Samovolně jí říkám že zavazadlo je moje, sám jsem si ho balil, nemám dá