Proč fotoprůmysl tak smrdí?
Klasik se své písničce říká „Jednou si dole, jednou nahoře“, čímž velice lehce konstatuje fakt, který provází lidské snažení od nepaměti. Lidí jsou tak hloupí, že jaksi nedokáží věci pouze vylepšovat a své snažení musí čas od času řádně pohnojit, aby bylo zase odkud růst. Sínusový průběh našich dějin není patrný jen v ekonomice, ale i ve vědě, kultuře, humanitě atd. Co se to ale sakra děje s fotoprůmyslem? Je to přirozený sestup před následujícím růstem nebo je něco opravdu špatně?
Zákazník je jen odběratel
Dlouho jsem přemýšlel nad tím, proč se řada společností ve fotografické branži chová občas zcela nelogicky, většinou nabubřele a zavdává tak příčiny ke svému nevyhnutelnému následujícímu pádu. Možná se pletu, ale řekl bych, že příčinou je fakt, že tyto společnosti přestávají vnímat zákazníka a soustřeďují se výhradně na sebe, své konkurenty a „trh“. To se pak projevuje většinou dvěma způsoby:
A) Nové produkty přestanou dávat smysl. Buď se začne inovovat pouze pro to, aby se inovovalo, plnil se plán uvádění novinek a parametry se zlepšovali bez ohledu na jejich užitečnost. To dnes platí o všech výrobcích digitálních fotoaparátů bez výjimky. Opravdu nějaký zákazník ocení 10MPix kompakt, ISO3200 které produkuje hnusné fotografie či 3,5“ displej za cenu takové miniaturizace ovládacích prvků, že se stane neovladatelným?
B) Produkt musí být lepší než konkurentův. Toho se dá docílit buď tím, že se ve všech komunikovaných parametrech konkurent opravdu předčí, i za cenu neovladatelnosti, špatné obrazové kvality, neúnosné hmotnosti a ceny. Nebo ještě lépe se oznámí novinka, která sice ještě třeba ¾ roku existovat nebude, ale už nyní je papírově lepší než konkurentův úspěšně se prodávající produkt. Výsledkem je zmatený a frustrovaný čekající zákazník.
Kde je selský rozum?
Inu fotografický průmysl se zahleděl sám do sebe, vydal se zvláštní cestou a zákazníci jej za to vytrestají ekonomickým propadem. Až po tento bod jde dle mého názoru o logický a zřejmě i nevyhnutelný proces. Co si ale myslet o situaci, kdy se společnosti působící na trhu nedokáží poučit z vlastních chyb? Fotozpracovatelé se v rámci nesmyslného konkurenčního boje u nás takřka zničili, když dovolili propad ceny zpracování klasické fotografie pod 1Kč. Na našem maličkatém písečku, kde jsou dva velcí hráči (Fotostar a Fotolab) podbízením se cenou dokázali jediné – málem umřeli hlady. Nicméně svět jim dal druhou šanci a přinesl digitální revoluci, která vyhnala ceny zpět k 10Kč za fotografii. A co udělali naši dva milí kuhoutí? No začali kokrhat, handrkovat se a hle, na Slovensku již Fotolab nabízí digitální fotografii za 1,60SVK. Dovolte mi položit snadnou otázkou: „Proč proboha?“
PS: Ještě že fotografie není o fotoprůmyslu, ale o zachycené kráse ...
Zákazník je jen odběratel
Dlouho jsem přemýšlel nad tím, proč se řada společností ve fotografické branži chová občas zcela nelogicky, většinou nabubřele a zavdává tak příčiny ke svému nevyhnutelnému následujícímu pádu. Možná se pletu, ale řekl bych, že příčinou je fakt, že tyto společnosti přestávají vnímat zákazníka a soustřeďují se výhradně na sebe, své konkurenty a „trh“. To se pak projevuje většinou dvěma způsoby:
A) Nové produkty přestanou dávat smysl. Buď se začne inovovat pouze pro to, aby se inovovalo, plnil se plán uvádění novinek a parametry se zlepšovali bez ohledu na jejich užitečnost. To dnes platí o všech výrobcích digitálních fotoaparátů bez výjimky. Opravdu nějaký zákazník ocení 10MPix kompakt, ISO3200 které produkuje hnusné fotografie či 3,5“ displej za cenu takové miniaturizace ovládacích prvků, že se stane neovladatelným?
B) Produkt musí být lepší než konkurentův. Toho se dá docílit buď tím, že se ve všech komunikovaných parametrech konkurent opravdu předčí, i za cenu neovladatelnosti, špatné obrazové kvality, neúnosné hmotnosti a ceny. Nebo ještě lépe se oznámí novinka, která sice ještě třeba ¾ roku existovat nebude, ale už nyní je papírově lepší než konkurentův úspěšně se prodávající produkt. Výsledkem je zmatený a frustrovaný čekající zákazník.
Kde je selský rozum?
Inu fotografický průmysl se zahleděl sám do sebe, vydal se zvláštní cestou a zákazníci jej za to vytrestají ekonomickým propadem. Až po tento bod jde dle mého názoru o logický a zřejmě i nevyhnutelný proces. Co si ale myslet o situaci, kdy se společnosti působící na trhu nedokáží poučit z vlastních chyb? Fotozpracovatelé se v rámci nesmyslného konkurenčního boje u nás takřka zničili, když dovolili propad ceny zpracování klasické fotografie pod 1Kč. Na našem maličkatém písečku, kde jsou dva velcí hráči (Fotostar a Fotolab) podbízením se cenou dokázali jediné – málem umřeli hlady. Nicméně svět jim dal druhou šanci a přinesl digitální revoluci, která vyhnala ceny zpět k 10Kč za fotografii. A co udělali naši dva milí kuhoutí? No začali kokrhat, handrkovat se a hle, na Slovensku již Fotolab nabízí digitální fotografii za 1,60SVK. Dovolte mi položit snadnou otázkou: „Proč proboha?“
PS: Ještě že fotografie není o fotoprůmyslu, ale o zachycené kráse ...
Komentáře
Okomentovat