Jan Březina - fotograf

Jsme na Floridě a tak jsme se prostě museli jít vykoupat. Přesněji řečeno jsme se pokusili plavat ve venkovním nevyhřívaném bazénu našeho hotelu Days Inn. Včera, když svítilo sluníčko a bylo cca 27 stupňů Celsia byla voda sice ledová, ale plavání jako takové osvěžující. Dnes už sluníčko nesvítilo, bylo minimálně o 7 stupňů méně a do bazénu jsem Davida dostal až podlou lstí. Namluvil jsem mu, že venku je taková zima, že voda je teplejší než vzduch. Polovina z toho byla pravda, bohužel pro něj pouze ta první. Takže se tímto veřejně Davidovi omlouvám ... Fešák, že?

PMA je již v plném proudu a jednou z nejlepší dnešních prezentací byla rozhodně přednáška o tom, jak hledat a školit nové zaměstnance. Vše bylo ušito na míru fotografickému průmyslu, ale bezesporu platí v jakémkoli oboru podnikání. Pohled prezentátora byl ryze americký, zaměřený výhradně na zisk a zohledňoval jedině a pouze pohled zaměstnavatele. Tolik na uvedení do problematiky. To čemu se chci speciálně věnovat je doporučení, jaký typ zaměstnanců by měli zaměstnavatelé hledat, respektive jakým zaměstnancům se vyhnout. Doporučení byla veskrze logická a pragmatická: 1) Hledejte výhradně lidi s pozitivní mentalitou. Pesimisté jsou traviči studní. 2) Vyhněte se lidem se záznamem v rejstříku trestů i těm, kteří mají zkušenost s vyšetřováním policií. Neznamená to, že porušili zákon, ale minimálně to naznačuje, že něco nemusí být v pořádku. 3) Vyhněte se všem, kteří užívají jakékoli drogy včetně alkoholu a cigaret. To že vědomě ničí své zdraví svědčí o tom, že nemají dostatek sebezapření a

Nevím, jestli je to jen můj subjektivní pocit nebo ne, ale realita nám prezentovaná mi připadá čím dál nereálnější. Tato myšlenka mě poprvé napadla včera při cestě z Prahy do Frankfurtu, kdy chování personálu letiště a Lufthansy mělo k těm usměvavým profesionálům z reklam opravdu hodně daleko. Nejprve jsme se stali na letišti doslova „zátěží“ pro vyvážení poloprázdného letadla. U brány nám bylo oznámeno, že nemůžeme nastoupit, dokud nezjistí kolik letí lidí, protože jsme předurčeni k „šoupání“. Ano, bylo s námi „šoupnuto“ z předních míst v letadle na ocas, abychom vyvážili stroj. Bohužel, proces rozhodování o tom zda a kam s námi bude šoupáno vypadal víc jako ruleta než profesionální rozhodnutí v zájmu bezpečnosti letu. Podruhé mne stejná myšlenka napadla při přistání ve Frankfurtu. Aniž bych chtěl sahat pilotovi do svědomí, nemám na to ani právo neb řídit Airbus neumím, připomínalo to spíš nepovedené přistání rivala v silném bočním větru než výkon profesionála. Inu každý se to někdy

Někteří z vás to už možná tuší, pro jiné dobrá zpráva – vydal jsem se zase jednou na cesty a to znamená, že blog se bude plnit zážitky z pobytu na Floridě. Než se ale dostanu k neuvěřitelnému amatérismu Lufthansy, zážitku s neviditelným automobilem z půjčovny a dalším, chtěl bych se ještě trochu vrátit. V pátek minulý týden jsem fotografoval se Zuzkou nějaké akty v rámci akce pro Corel a rád bych se podělil s vámi o jeden paradoxně neaktový snímek. Ten vznikl závěrem akce, pochopitelně jako barevný a zaujal mě výrazem a atmosférou. Záměrně jsem jej podexponoval, ale když jsem jej tisknul, výsledek byl tragicky tmavý. Následně jsem se pokusil o využití pouze Červeného kanálu, ale výsledek byl pro změnu přesvětlený, což mne znechutilo a nechal jsem toho. Dnes s odstupem času musím konstatovat, že chyba pochopitelně nebyla v technice, ale ve mně. První selhání způsobilo zcela nesmyslné nastavení gamma křivky u mého notebooku – již jsem ji zkorigoval. Druhé selhání bylo způsobeno přehmatem

Tato fotografie vznikla během asi dvouhodinového fotografování. Ze začátku se mi fotografie až zas tak nelíbily, ale s odstupem jsem si několik mému srdci blízkých našel. Je to zvláštní, protože většinou to bývá přesně obráceně. A mám pro vás ještě jednu na příště ...

Dnes jsme zase po nějaké době diskutovali s Mottem v sauně o vývoji IT a zejména Mac OS X. Shodli jsme se, že se Microsoftu s připravovanou novou verzí Windows Vista podařilo významně přiblížit k Mac OS X po stránce konstrukce uživatelského rozhraní, snadnosti obsluhy a logiky ovládání. Je samozřejmě otázkou osobních preferencí, vkusu a do jisté míry i zvyku, zda budete považovat za lepší Desítku či Vistu, ale o tom bych dnes nechtěl polemizovat. To co nás nejvíce zaujalo, rozuměj znepokojilo, je cena, kterou zaplatíme za uživatelský komfort běžného laického uživatele. Vývojáři ve snaze maximálně zjednodušit život uživateli bez technických znalostí začínají rozdělovat svět na dvě oddělené kasty. Čím jednodušší a přehlednější je uživatelské rozhraní, tím více funkcí a nastavení se noří do jádra systému a zároveň méně kontroly zbývá na uživateli. Pokud má být operační systém takzvaně uživatelsky přítulný, musí si pokud možno vystačit bez interakce uživatele v jakékoli situaci a zároveň t

Včera jsem strávil příjemné dvě hodiny na tiskové konferenci Sony v Praze. Bylo to poučné, musel jsem podepsat pod pokutou, že nikomu neřeknu, co mi bylo řečeno do půlky února a měli moc dobrou kávu. Nicméně o kávě psát nechci. To co mě inspirovalo bylo sebemrskačství, sypání popela po hlavách a slibování hor a dolů ve jménu získání zákazníka zpět a hledání cesty do černých čísel. Viděl jsem již hodně společností, které si prošly peklem a byly ochotné slíbit i modré z nebe jen aby jim média uvěřila, že už to mají za sebou. Včera to bylo ale tak nějak jiné – lidské, upřímnější a hlavně pak následovalo představení produktů, ze kterých byla změna cítit tak nějak konkrétně. Je otázkou nakolik mohou David Mašat či Vláďa Kostlán ovlivnit strategii a chování Sony, ale postavili se k tomu čelem. Ne, že by si Sony odpustilo marketingový med plný chytře formulovaných doslova vypečených slibů, ale vypadá to, že se opravdu vrací do hry. Uvidíme, jaká ta hra bude, s jakým úspěchem ji Sony bude hrát

Dnes proběhla v Praze tisková konference Applu oficiálně v ČR představující Intel Mac. Ráno jsem si vzal svou slavnostní Apple košili, vyrazil do prace o 2 hodinky dřív, aby mi nic neuteklo a měl jsem čas. Tiskové konference pořádáné CDS sice nedosahují kvalit toho co delá Apple v USA, přesto jsem měl první 2/3 tiskovky opravdu radost z toho jak to probíhalo. Dobrá organizace byť na poslední chvíli, nezvykle hodně novinářů (nová PR agentura) a přijatelně nudná prezentace. Všechno se zvrtlo v okamžiku kdy došlo na dotazy novinářů. Při palbě otazek IT novinářů jsem si z ničeho nic uvědomil, že naše (apple orientovaných jedinců) názory a ochota naslouchat argumentům Applu jsou tak nějak z jiné reality. Přiznejme si to, Intel Mac je neuvěřitelná past pro uživatele. Na aplikace pro OS 9 můžete zapomenout, aplikace pro PowerPC běží pomalu a nestabilně a UniversalCode ještě neexistuje v praxi. A co si o tom myslím? Managemant Applu evidetně zahodil prodeje počítačů v nejbližších cca 12 měsící

Ač je to k nevíře, ač jsem byl dlouhou dobu zapřísáhlým odpůrcem Bloggování, stal se ze mě blogger. Vzhledem k tomu, že se roky živím jako novinář, vždy mě tak nějak štvala ta šilená a většinou nezodpovědná volnost bloggerů. A nakonec jsem pochopil, že mě profesionální odborná žurnalistika už natolik svazuje, že jsem se také rozhodl okusit zakázané ovoce. Uvidíme jak bude chutnat...