Jan Březina - fotograf

Miluji akční filmy, a v tomto žánru rozhodně patřím mezi nenáročné diváky. Často mi udělá radost i zcela bezduchá Béčková akce, která postrádá jakoukoli myšlenku (natoš hlubší), ale má spád, dobré efekty nebo třeba jen vtipné dialogy. Nemám nic proti druhým, třetím a klidně i desátým iteracím filmů. Dokonce ani když stále opakují stejné schéma. Líbil se mi Rocky, líbil se mi Rambo i Terminátor, prostě dobře udělaná akce je moje slabůstka. Proto, když jsem zjistil že je nový (závěrečný) díl Universálního vojáka - Universal Soldier: Regeneration, hned jsem začal pátrat po Internetu. Bohužel, už jsem jej našel a viděl. Ano, tak jak se mi první i druhý díl líbily, poslední pokus o oživení universálních vojáků dopadl zcela tragicky. Na stupnici od jedné do pěti bodů by ode mne dostal minus šest bodu a to ne náhodou: 1) Příběh se nedá nazvat ani příběhem. Je absolutně prvoplánový, nepřináší ani napětí, ani zvrat, ani cokoli nového do dějové linie. Navíc trpí řadou nelogičností a nesm

Věříte na novoroční předsevzetí? Upřímně řečeno jsem jim nidky nepřikládal žádný význam a celý ten humbuk kolem starého a nového roku pokládal za trochu přehnaný. Přesto jsem se letos rozhodl, že si jedno novoroční předsevzetí dám – pokusím se každý den si udělat aspoň malou radost. Proč? Protože mi v poslední době opravdu chyběla energie a taková ta zdravá chuť do života. Velké cíle energii spotřebovávají Znám hodně lidí, kteří si vytýčili nějaký vznešený, velký cíl a snaží se k němu dojít. Cesta je to většinou velice dlouhá, strastiplná a stává se, že člověku na této cestě dojde energie a chuť pokračovat. Osobně mám celou řadu cílů, přání a vizí, ke kterým se snažím postupně propracovat. Jsem prostě ctižádostivý člověk, někdy to popisuju jako život běžce. Když jedné mety dosáhnu, v zápětí se na horizontu objeví další a běh nikdy neskončí. Bez velkých cílů se žít samozřejmě dá, ale považuji takový život bezcílným a svým způsobem promarněným. Bohužel na to, aby člověk mohl dosahovat no

Tak jsme včera vyrazili na pražský novoroční ohňostroj. Letos jej přesunuli přímo nad Vltavu, což byl rozhodně dobrý nápad. I popularizace se povedla, takže radnice mohla být spokojena. Pro fotografa to však znamenalo řadu úskalí – novou lokaci, hledání záběru, davy diváků, atd. Nevím jak váš vysledek, ale můj nijak úžasný nebyl, takže malé desatero pro vás i pro mne osobně na přístí rok: 1) Ujistěte se, že víte kde a kdy ohňostroj bude (letošní přesun byl anoncován dobře) 2) Přijďte včas (čím známější ohňostroj, tím dříve. Pro letošní Prahu to chtělo skoro 2 hodiny předem) 3) Dobře se oblékněte, pokud je zima (letos byla zima mírná, přesto vlezlá) 4) Volte spíš širokoúhlý objektiv ( minimalizujete riziko, že se vám ohňostroj nevejde do záběru, lépe se cjí jednotlivé efekty, snižuje se rozmazání chvěním, atd. - mých 40mm bylo hodně) 5) Nezvyšujte zbytečně ISO ( šum na černé obloze ruší a stejně chceme spíš delší časy, světla je dost) 6) Zvolte střední clonu f/5,6 – f/8,0 ( budete